Ještě před nějakými deseti lety se na to moc nehledělo. Ale dnes je sběratelská část her skoro nedílnou a důležitou součástí, kterou někteří hráči přímo vyhledávají. A hrám jako takovým to samozřejmě zvyšuje znovuhratelnost, případně životnost. Jenže kolikrát je takové sběratelské snažení spíše zdlouhavé, nudné, nekonečné, frustrující, obtížné až nemožné?

Takže pokud např. chcete mermomocí sesbírat všechny achievementy a odměny, občas vás v některých titulech čeká extrémně zdlouhavá a stereotypní práce s hledáním a sbíráním stovek a někdy i tisíců drobných předmětů k ničemu, čemuž asi propadne málokdo. Proto by se měli tvůrci řídit následujícím desaterem správné sběratelské části každé dobré hry, kdy sběratelské předměty:

1. MUSÍ BÝT VIDITELNÉ – Dalo by se říci základní věc, ale mnoho her sběratelské předměty zbytečně zcela skrývá, že je i při pečlivém šmejdění prostě nenajdete a musíte vzít zavděk průvodci a mapami. Tím dobrým příkladem je scifi střílečka Syndicate. Ta má viditelné oranžové hologramy, které se vznášejí nad sběratelskými prvky v podobě vizitek. Stačí se dobře dívat kolem a neměl by vám uniknout ani jeden předmět.
2. MUSÍ JICH BÝT ROZUMNÝ POČET – Asi nikoho by nebavilo hledat stovky a tisíce předmětů roztroušených po herním světě, jen aby za ně dostal 20 bodů do herního skóre. Však např. Mirror’s Edge na to jde rozumně, protože obsahuje na každou úroveň stejný počet 3 sběratelských batůžků (celkem 30), což je rozumné množství pro hledací challenge, ještě bez stereotypu a nudy. Zatímco takový Crackdown 2 chtěl být delší hrou než předchůdce a tak po městě rozházel 880 barevných orbů a více než 50 audio nahrávek. To je přehnané a hledání přestane rychle bavit. Ne ne, takhle se životnost hry nemá prodlužovat!
3. NESMÍ PŘI HRANÍ OBTĚŽOVAT – Tvůrci se musí vždy rozhodnout, jestli jejich hra vůbec sběratelství nutně potřebuje, nebo nikoli, protože ne vždy se to do příběhu a postupu hodí. Vemte si takové Call of Duty: Modern Warfare 3, to je rapidní akční střílečka s frenetickými souboji a potřebujete v ní ještě v dešti kulek mrkat po poschovávaných laptopech?
4. MUSÍ TO BÝT VÝZVA – Tady jde o dokonalé vybalancování mezi náročností a jednoduchostí. Vždyť pokud hra pouze hází sběratelské předměty na lineární cestu přímo před vás, asi to nikoho moc nenadchne, ale prolézat zdlouhavě kobky mimo hlavní linku asi také ne. Výborný je v tomto arkádový Ms ‘Splosion Man, který své sběratelské botky rozmístil na ne zrovna lehce dostupná místa, ale stále s pečlivostí a cvikem dosažitelná, takže jejich sbírání mnohdy baví více než celá hra. Zatímco v Red Faction: Armageddon vám zvukové nahrávky padají přímo k nohám a díky linearitě celé hry všech 47 snadno posbíráte. Navíc pro achievement jich nepotřebujete sebrat ani plné množství.
5. MUSÍ BÝT ZAJÍMAVÉ A UNIKÁTNÍ – Pokud sběratelské prvky kromě skóre dodají ještě něco dalšího přímo do hry (nové skilly/zbraně, schopnosti/vyšší level/posun v příběhu atd.), tak je to vždy příjemné osvěžení a větší motivace pro hledání a sběr. Parádně to chytil Assassin’s Creed II, v němž si přece postupně za sběratelství sestavujete celý obrázek ve videu příběhového pozadí mezi asasíny a templáři. Naopak sbírání bílých kapek na cestě v Limbu můžeme považovat za nulovou invenci.
6. NESMÍ VYŽADOVAT PRŮVODCE – Asi není dobré, pokud při normálním postupu prostě nemáte na sběratelství šanci a musíte se neustále dívat do průvodce či sběratelské mapy. Pak z objevování nic nemáte. Znamenitě je toto přikázání vyřešeno v Kingdoms of Amalur: Reckoning, kde při plném stavu schopnosti detekovat skryté předměty se vám tyto zobrazí na mapě. Naopak v takovém Grand Theft Auto IV všech 200 holubů asi bez podrobného návodu nenajdete a v tomto množství vás to ani nebude bavit.
7. MUSÍ NAVYŠOVAT HRÁČSKÉ SKÓRE – Ano, to je jasný prvek motivace a dobrý základ všech sběratelských částí. Má být už dnes dobrým mravem, že za tu několika hodinovou námahu také dostanete patřičnou odměnu do vašeho hráčského skóre a procent dokončení celé hry. Tady boduje další Red Faction, a to Guerilla, protože zvyšuje vaše herní skóre prakticky za každou výzvu a úkol ve hře. Zatímco třeba Halo: Reach, co si pamatuji, vám nedá za sběratelství ale lautr nic.
8. MUSÍ PODPOROVAT PRŮZKUM – Je dobré, pokud i skrze sběratelství vás hra vezme na taková zajímavá místa, kam byste se v hlavní lince nedostali. Třeba na různé krásné výhledy, podzemní tajuplné prostory, vzdálené ostrovy, apod. V tomto exceluje za všechny např. Just Cause 2, které tímto skvěle rozšiřuje hlavní putování a představuje další zákoutí svého otevřeného světa. Naproti tomu se může stydět první Assassin’s Creed, který vás nutí prolézat stále stejná místa pro sesbírání ukrutného množství 420 praporů.
9. MUSÍ PASOVAT DO SVĚTA A PŘÍBĚHU – Je vždy příjemné, když nemusíte pro sběratelský matroš milionkrát lézt do zaprděných děr a stále stejných domů, a hledat ve hře naprosto nesouvisející artefakty, přičemž se dá všechno zamést už při prvním a pečlivém postupu hrou. Třeba jako v Red Dead Redemption, kde je sběratelství umně vlastně jakoby zakomponováno do hlavní dějové linky a postupu tak , že si toho ani nevšimnete. Zatímco takové termosky trůnící uprostřed temného lesa do příběhu hry Alan Wake zrovna moc nepasují…
10. MUSÍ HMATATELNĚ ODMĚŇOVAT  – Achievementy či navýšení herního skóre je sice fajn, ale je dobré k tomu nabídnout ještě něco navíc. Jako to umí Dead Space 2, v němž se kromě obvyklých nahrávek a zápisků dostanete také k novým zbraním a propojovacím obvodům. Z toho by si mohl vzít příklad takový Tomb Raider: Underworld, v němž po zdlouhavém a nudném sběru 179 velmi dobře ukrytých artefaktů za to dostanete vpravdě obří odměnu v podobě několika artworků.