Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Burnout – jak se dnes hraje úvodní díl série?

Když jsem kvůli psaní recenze na Burnout Paradise Remastered tuto hru nedávno rozehrál a dohrál (stále opečovávám starý Burnout Paradise: Ultimate Box na PC), dostal jsem velkou chuť vrátit se o těch 17 let nazpět a zahrát si ten úplně první Burnout. Jednička totiž vyšla v roce 2001 po asi tříletém vývoji postupně na konzole PlayStation 2, GameCube a Xbox. Na počítače se tato série podívala až s otevřeným Burnoutem Paradise z roku 2009, do té doby to byla výhradně konzolová hra. Samozřejmě, oproti Burnout Paradise je první Burnout ve všem výrazně menší, jednodušší, škaredější, ale také o dost náročnější titul. Jenže na svoji dobu to byla v mantinelech arkádových závodů výtečně zpracovaná hra s náročnou adrenalinovou jízdou a mnoha jízdními režimy, které vydržely na dlouhý herní čas.

Herních módů má v hlavní nabídce Burnout celkem 6: časovku proti stínovému vozu na průjezdní body, rychlý závod (ve všech závodních režimech tady soupeříte vždy proti trojici rychlých jezdců a za plného provozu), duel na rozdělené obrazovce bez provozu, rozstřel proti jedinému protivníkovi (vyhráváte jeho auto), přežívací závod, kdy končíte při první bouračce(!) a největší kolonku šampionátu, což jsou turnaje spojující jednu až tři tratě. Šampionát obsahuje 6 turnajů, jež se opět jezdí vždy proti 3 oponentům na 3 dlouhá kola, takže jeden takový závod se tu jede klidně 6-8 minut. Navíc musíte vždy dojet do určeného pořadí, jež je maximálně třetí a ve finálových závodech klidně i první místo v cíli. V průběhu závodu sice můžete jízdu restartovat, ale pokud to nestihnete a dojedete do cíle za postupovými místy, máte na opakování podniku pouze několik málo pokusů (kreditů). Pokud je všechny upotřebíte třeba v poslední třetí rundě turnaje, hra se s vámi nepáře a hodí vás znovu na úplný začátek celého turnaje do startu závodu úvodního!

 

Centrum tratě River City v rychlém závodě. Takové křižovatky s křižující dopravou jsou smrtící.

 

Takovéto soutěže jsou nejen díky tomu naprosto brutální, protože umělí soupeři to kalí vysokými rychlostmi (běžně se tu jezdí stálým tempem nad 210 km/h), díky menšímu rozlišení je grafika ještě celkem hrubá a není moc dobře vidět na horizont, celou cestu vám tikají průjezdní body, které musíte stihnout do odpočtu, ale hlavně je na silnicích velmi silný okolní provoz, do něhož každou chvíli narážíte. Už ve své době byl první Burnout velmi náročnou až hardcore závodní hrou a dnes je to kvůli zastaralému vizuálu ještě mnohem horší, jakkoli se hra naprosto plynule hýbá a ovládání vozidel je s analogovými páčkami velmi přesné. Při nynějším hraní jsem obecně v závodech zuby nehty rád za udržení posledního postupového místa, tedy druhého až třetího stupínku.

Musím ale před studiem Criterion smeknout, protože Burnout byla jejich první automobilová závodní hra, navíc také první titul studia pro PlayStation 2, a přitom je hra perfektně odladěná, naprosto plynulá i při desítkách vozidel na scéně a ani grafika nepatřila ve své době k outsiderům. Jak je hra nabušená po stránce jízdních režimů, po stránce obsahové už to taková paráda není. Následující řádky pak klidně mohou být výpisem dnes již tradičních a typických prvků všech burnoutů, které jsou pro tuto sérii charakteristické a přežily i do dnešních dnů. Tak za prvé jsou všechny vozy smyšlené a nelicencované a stejně i lokace jsou také fantasy bez žádné konkrétní inspirace skutečnými oblastmi. Autíček je tu ovšem jen 10 druhů, přičemž každý typ má trochu jiné výkony a drobně jinak se řídí. Tratě jsou sice dlouhé i na dnešní dobu, ale unikátních lokací má Burnout pouze 5. Dají se sice jezdit v různé denní doby, v různých kombinacích výseků dvou okruhů, popř. v opačném gardu, ale celkových 15 variant vždy okruhových silnic opravdu není mnoho ani na dobu dávno minulou.

Dalším typickým prvkem je nitro, jež se ale v jedničce nabíjí zoufale pomalu, a to těsnými průjezdy či jízdou v protisměru. Každá bouračka navíc již tak krátkou stupnici nitra ještě poníží, přičemž nitro lze používat až při úplném naplnění stupnice na 100 %, což nabíjení opět prodlužuje. Běžně tak jste rádi, když během toho dlouhého osmiminutového závodu vůbec využijete nitro jednu či dvakrát. Podobně i pouhá dvojice kamer (jedna z první osoby u nárazníku a druhá za autem) je negativní přežitek, jenž zůstal na krku i všem ostatním hrám v sérii, tu nejnovější nevyjímaje. Vtipnou pomůckou při jízdě jsou ale zadní blikačky, jež v předstihu ukazují směr při rozdvojení dálnice po které drandíte, ale kolem jsou stejně velké barevné šipky, takže to snad ani není potřeba.

 

Rychlé závody při hraní na PS2 emulátoru PCX2

 

Dnes je celá série Burnout charakteristická dalším typickým prvkem, čimž jsou automobilové bodyčeky, tedy takedowny, jimiž z boku sestřelíte a odpálkujete soupeřovic auto mimo vozovku do drtivé bouračky. Tyto kolize, jimiž se později řada vlastně velmi proslavila, tu ještě absentují, takže auta protivníků můžete pouze lehce odtlačit na stranu, kde to pak třeba napálí do pomalu jedoucího provozu před vámi. Na konci každé jízdy si ty nejlepší bouračky prohlédnete ve zpomalených záběrech, případně si je dokonce můžete uložit jako opakovačky na paměťovou kartu a pak se s nimi chlubit kamarádům. Destrukční model je ale ještě poměrně střídmý, auta se boří jen sporadicky a okamžitě po nárazu jsou vozy opět v plném lesku a parádě.

Jak vidno, viděno dnešní optikou, je první Burnout na dnešní poměry krapet rozporuplnou hrou a nutno říci, že i pořádně náročnou. Hra exceluje parádním dojmem z plynulé a rychlé jízdy při závodech v hustém okolním provozu, jenž ale kvůli zubatější grafice není až tak přehledný a mnoho bouraček uděláte jen kvůli tomu, že jste před sebou zaclánějící auto prostě nestačili zaregistrovat a vyhnout se mu. Také širokými možnostmi jízdy hra exceluje, ale hned naproti je chabý obsah s několika málo autíčky a ještě menším počtem unikátních tratí. Přese všechno ale byl úvodní Burnout dobře přijatý kritikou i hráči a tak pomohl prošlápnout cestičku dalším sedmi úspěšným dílům. V nich se celá série krok po krůčku stále vylepšovala, až po výtečný a zcela svobodný Burnout Paradise, jenž v obnovené edici právě přifrčel s ohnivou čárou za zády. Celá osmidílná řada prodala již přes 15 milionů kusů!

 

Napsat komentář

Komentáře s odkazy kvůli ochraně proti spamu mohou vyžadovat schválení.