Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Guns, Gore & Cannoli – Metal Slug po mafiánsku

Od roku 2010 existuje v belgickém Kontichu malé studio Crazy Monkey. To má za sebou 4 menší hry, přičemž první byla karetní hříčka Empire.  Ta vyšla pouze na mobily. S ní tito nezávislí tvůrci celkem uspěli, protože řádově tisíce prodaných kusů jim dovolily pokročit k větším a na vývoj neporovnatelně náročnějším kouskům pro počítače a konzole. Tím mám na mysli poslední dvojici posuvných 2D stříleček Guns, Gore & Cannoli, v nichž je to třetí slovo v názvu příjmením hlavního protagonisty. Mafián Vinnie Cannoli si nebere servítky, ohání se s různými bouchačkami na všechny strany a v dvojici her za armádu sám celkem v klídku řeší různé problémy s nepřizpůsobivými etniky, tedy nepřátelskými vojsky počínaje a zombiemi konče.

Tvůrci sami přiznávají velkou inspiraci slavnou a více než dvacetiletou 2D sérií Metal Slug, přičemž v obou hrách s Cannolim na ní pozorné oko hráčovo najde několik jasných, ale dobře ukrytých odkazů. Guns, Gore & Cannoli je vlastně skoro jednovaječné dvojče, jen si vesměs tropické exteriéry nahraďte městskými lokacemi, a podobně i vojáky z Metal Slugu nahrazuje jediný fešný mafiózo v typickém kloboučku a vždy v perfektně padnoucím sáčku. První díl Guns, Gore & Cannoli vyšel na všemožné platformy od mobilů po konzole v roce 2015, ale na pidi studio to byl stále obří projekt, takže s drobnější výpomocí Belgičanům pomohlo známé belgické grafické studio Claeys Brothers, jež např. spolupracuje i s naší škodovkou.

 

 

Tvůrci se také úspěšně obrátili na Flanderský audiovizuální fond VAF, který jim na rozjezd projektu poskytnul určité finance. Nakonec jich bylo tolik, že šikovní pracovníci studia Crazy Monkey se rovnou odpíchli k minisérii dvou navazujících her. První z nich Guns, Gore & Cannoli je ještě celkem střídmá, dá se i říci že úsporná hra, což je hodně vidět při porovnání s podstatně vymakanější a větší dvojkou, na níž jsou nabyté zkušenosti jasně viditelné. O konceptu klasické 2D střílečky z bočního pohledu s posouvajícím se pozadím ve stylu Metal Slugu již byla řeč. Do jedničky tvůrci pro Villieho zakomponovali 9 různých zbraní, včetně silnějších věciček v podobě plamenometu, elektro pušky, pancéřovky či granátů, které jsem si velmi oblíbil, protože se dají házet přes překážky na nepřítele v zákrytu a mají drtivou účinnost.

Hra disponuje naprosto jednoduchým ovládáním, kdy pár klávesami chodíte, klečíte a skáčete a zbytkem střílíte v pouhých dvou pevně daných směrech. Takže ovládáním naprosto klasická a tuctová 2D střílečka, jakých si i na mobilech můžete zahrát mraky. Jenže malíři a grafici z Claeys Brothers, kteří ručně kreslili všechna pozadí a lokace, vtiskli oběma hrám naprosto parádní, trochu komiksově laděný vzhled a nádherně detailní malůvky okolí, v němž se Vinnie Cannoli pohybuje. Takže ani nevadí, že první díl má ty obrázky na pozadí kreslené pouze v FHD rozlišení, takže na větších 4K monitorech je hra kapánek rozplizlá. Na druhou stranu to vynahrazuje možnost lokální kooperace až ve čtyřech mafiánech, pročež se pak všemi 12 úrovněmi prochází podstatně lehčeji než v osamocení, protože podobně jako Metal Slug, ani Guns, Gore & Cannoli není nijak lehkou hrou, protože nabíhajících protivníků jsou hlavně později úplné davy.

Naprosto parádní je také čistá hudba v podání orchestru z třicátých let, která jako by z oka vypadla naší Mafii. A ty 4 obtížnosti jsou hlavně pro zmíněnou kooperaci, protože alespoň podle mých zkušeností je Guns, Gore & Cannoli občas pěkná fuška i na ten první stupínek. Hra se odehrává v roce 1925, a to ve smyšleném severoamerickém městečku, příznačně nazvaném Thugtown. V časech prohibice lidi začali chlemtat otrávený alkohol, který z nich udělal chodící zombie a Vinnie Carroli tomu musí přijít na kloub. Hra není moc dlouhá, díky hustě rozmístěným ukládacím bodům nemusíte po zabití nic dlouhého opakovat a tak jí dojedete klidně za jediný večer. Těch 10 euro na Steamu se mi za párhodinovou hříčku sice zdálo moc, ale jakkoli je hra v podstatě standardní 2D střílečka bez žádného nového nápadu, krásné a zničitelné prostředí s působivými explozemi dělá hraní Guns, Gore & Cannoli maximálně pohodové, zábavné a dokonale při této hříčce vypnete mozek. Vlastně o nic jiného, než jen o bezduché střílení na všechny strany, tady nejde. A vůbec to nevadí.

 

 

Guns, Gore & Cannoli 2

O necelé tři roky později tvůrci vydali podstatně vylepšeného nástupce v podobě druhého dílu. Vinnie se nejen opět vrátí do Thugtownu (nyní ale do zcela jiných lokací), ale přejde v době 2. světové války (hra se odehrává o 19 let později) snad půl Evropy, přičemž prim tu hraje zbrusu nové město opět s charakteristickým názvem Syndicate City. Tentokrát proti Cannolimu stojí např. nacističtí vojáci a dojde i na silnější protivníky v podobě zmutovaných nestvůr. Ve světle dokonale cizelovaného druhého dějství se rázem solidní jednička jeví jako první cvičení nezkušených vývojářů. Guns, Gore & Cannoli 2 je jednak podstatně rozsáhlejší, když 17 úrovní klidně zabere již herní večery dva. Navýšil se ale také počet zbraní na 13, ovšem dost jsem oplakal vypuštění výbušnin, které mi ve dvojce citelně chyběly. Nyní ale můžete obsadit kulometná hnízda (většinou už ale není po kom střílet). Claeys Brothers odvedli ještě lepší práci než u jednotky, takže občerstvená grafika má panely nejen ve vysokém rozlišení, vhodném i pro dnešní velké 4K monitory, ale prostředí jsou neskutečně detailní a doslova plná bordelu a různých povalujících se věcí.

 

 

Exploze a zničitelnost okolí je znovu naprosto příkladná a tak se i na druhé Cannoliho bojování opět krásně kouká. Navíc díky vyššímu rozlišení je na monitoru vidět větší část prostředí než minule, což napomáhá lepší orientaci a výhledu na nebezpečné protivníky. Původní jednoduchý koncept ovládání ve studiu Monkey citelně rozšířili tak, že již můžete naprosto svobodně střílet a mířit v celém rozsahu 360°, což minule ještě nebylo možné. I proto je cílení nyní krapet náročnější na přesnost, čemuž zase napomáhá volitelná linka zaměřovacího paprsku a automatické míření na těla protivníků. Na scéně se také objevily různé jeřáby, závěsy a kladky, na nichž je vždy zavěšeno nějaké vypečené břemeno, jež lze prostřelením lana shodit na hlavy nepřátel dole. Drobnůstka, ale jak takové uvolnění velkých beden na skupinu protivníků potěší, že? Hráči u prvního dílu nejvíce kritizovali chybějící online multiplayer, takže dvojka již má možnost online i offline kooperace.

Zdálo se mi, že Guns, Gore & Cannoli 2 je oproti jedničce podstatně náročnější, těžší a nepřátel občas na scénu vyleze tolik, že už jsem se v tom chaosu pomalu přestával orientovat. Ke konci kampaně mi hra u některých bitev s bossy přišla až frustrující, ale nakonec jsem ji celou dohrál, byť uznávám, že jednička je v tomto ohledu podstatně klidnější a přívětivější. Takže pokud si chcete užít oba tituly, lepší je začít lehčím prvním a až potom druhým dílem, protože oba kousky na sebe chronologicky navazují. Jestli vám stačí jedna hra, tak pak je mé doporučení jasné: určitě zvolte Guns, Gore & Cannoli 2, protože je po všech stránkách větší a rozsáhlejší svého předchůdce, na němž je ještě malinko patrné, že byl vyvíjen s větším ohledem na méně výkonné  platformy. Každopádně ani s jedním Cannolim špatný výběr rozhodně neuděláte. Obě hry, jakkoli nejsou v ničem nijak objevné, jsou dobrou vizitkou stále zkušenějšího studia, které má dobře našlápnuto na další pěkné kousky.

 

 

Napsat komentář

Komentáře s odkazy kvůli ochraně proti spamu mohou vyžadovat schválení.