Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Recenze Gravel – blátivý závod po zeměkouli

Italské vývojářské studio Milestone z Milána si pro tento rok naplánovalo vypuštění kvarteta her. 13. února vyšel Monster Energy Supercross – The Official Videogame a vzápětí za ním automobilový Gravel 27. února. Jenže letos ještě 7. června vyjde další MotoGP 18 (již osmé od Milestone) a znovu s krátkým odstupem stejný měsíc, ale později 29. června, motokrosový titul řady MXGP v podobě celkově pátého MXGP Pro. Čtyři vydané tituly během pouhých pěti měsíců celkem jasně napovídají, že Italům opět nejde o kvalitu, jako hlavně o kvantitu, protože v závodních titulech se jim ohledně rychlosti výroby a vydávání nikdo nevyrovná. A to letos možná ještě vyjde Ride 3! Neskutečné, kolik toho stíhají…

Pro letošní první pololetí byl videoherní jedničkou od Milestone stanoven Gravel, v němž si tvůrci mohli projednou zase popustit uzdu své fantazie a vytvořit arkádovou hru bez svazujících licenčních omezení. Prostě se vyblbnout. A to se jim, myslím, docela dobře podařilo, protože Gravel je jedním z těch výrazně lepších kousků, jež za poslední roky v Miláně upekli, a trochu se mi zdá, že to v recenzích slízává i za své podstatně horší kolegy ze stejné stáje z města módy. Gravel je totiž odlehčená terénní závodní arkáda, jež se velmi podobá sérii DiRT od anglických Codemasters Racing.

Tvůrci již několikrát ukázali, že po obsahové stránce dokážou své hry velmi hodnotně naplnit, přičemž Gravel je typickým příkladem. Velmi kvituji, že si studio zajistilo licence pro všechny své automobily, kterých tu je na poměry rallye her docela dost. 54 unikátních a reálných vozů s interiéry napříč disciplínami rallye, cross-country a rallycrossu je velmi solidní číslo, jež skrývá i něco slavných jmen typu Lancia Stratos či Ford Escort. Vozy hra rozděluje do 8 kategorií a drtivou většinu dalších modelů si postupně odemykáte skrze absolvování jízd v kampaňovém režimu Off-Road Masters, což je tady hlavní a jediný déletrvající mód.

Stadiónové trucky proženete klidně i na pobřeží Pacifiku

 

Kromě této kampaně pro jednoho hráče nechybí nutná a nudná sestava volného závodu, časovky, online multiplayeru (ten zpravidla ale skoro nikdo nehraje, což je u Milestone titulů již tradice) a nepříliš nápaditých týdenních online výzev. To jsou jen různě nakombinované závody, které se od volného závodu liší pouze tím, že si můžete váš výsledek a čas porovnávat v online žebříčcích. Nic zásadního, stejně jako absence rozdělené obrazovky a jakéhokoli jiného typu gaučového multiplayeru, protože to by byla těžká práce, jíž v Miláně prostě neholdují.

Když si tedy výše zmíněné závodní kolonky vyzkoušíte, rychle zjistíte, že zdaleka nejvíce zábavy se skrývá v kampani Off-Road Masters. Bez ní si totiž nezpřístupníte nová vozidla, nové laky a designy karoserií a také nové tratě a jejich varianty. Kampaň se dělí na 21 epizod (turnajových sérií) zastřešujících slušnou várku 120 jednotlivých jízd a závodů, v nichž pravidelně narazíte na jakési závodní minibossy. Těchto prý výjimečných závodníků je v kampani 5, nicméně závod proti nim je naprosto obyčejný a zcela bez výzvy i na nejtěžší nastavení obtížnosti protivníků, protože oni nijak výjimečně nejezdí a kolikráte je předjedou i naprosto anonymní jezdci z hloubi pole.

Tady bych si dovolil podotknout, že těch 5 bossů je naprosto zbytečná část kampaně, kterou tvůrci absolutně zazdili. V představovacích videích týpci působní naprosto směšně, kýčovitě a zbytečně namachrovaně, přičemž o pár okamžiků později jsou na závodní trati za naprosté blbce. Navíc jsou použití herci velmi nesympatičtí a vypadají spíše jako vágusové než skutečná závodní esa, čemuž pomáhají i jejich zcela holé a nepoužité závodní overaly bez reklam. Oni v nich vypadají, jako náhodní kolemjdoucí, které tvůrci před svým studiem odchytli a rychle navlékli do mundůru, aby působili jako děsně cool závoďáci. Pěkné chucpe!

 

Ford Escort dotahuje v soumraku francouzské Polynésie

 

V kampani se všechno odvíjí od sbírání hvězdiček za splněné úkoly v závodech. Výhra je za tři ***, dokončení závodu třeba za jednu *. A vždy se za určitý nasbíraný počet * odemkne další stupínek z těch 21 částí v Off-Road Masters. Krom toho se závoděním automaticky navyšuje váš řidičský level, jenž opět působí jako klíč na odemykání nových věcí. Maximum je snad 99. stupínek, ale já celou kampaň Off-Road Masters dokončil na 66. levelu s nasbíranými 204 *. Ostatně drtit další a další úrovně je později již celkem zbytečné, protože zhruba do 40.-50. levelu si již odemknete úplně celý obsah a za další stupně vám hra už nic nedá.

Celá kolonka Off-Road Masters se tak dá dokončit za nějakých 10 hodin na nejlehčí obtížnost, kdy se nikde nezastavíte. Já jsem vše absolvoval na druhou nejvyšší z celkových pěti obtížnostních schodů (vždy si můžete zvolit náročnost před každým závodem zvlášť, což je fajn) asi za 15-20 hodin, což považuji za solidní číslo, byť je jasné, že nic dalšího už vám hra po kampani už nedokáže dát.

To nejlepší ale Gravel vybaluje při výběru lokací, protože po stránce tratí je jasně největší hrou studia! Tvůrci se opravdu předvedli, protože vás vezmou skrze jízdy a závody prakticky kolem celé zeměkoule i na dost exotická místa, která se v závodních hrách prakticky neobjevují. Nabídka tratí je tak výtečnou směsí jednak plně reálných a licencovaných okruhů a jednak smyšlených cest umístěných do reálných míst různě po světě. S placeným přídavným balíčkem Ice and Fire, který přináší 10 nových tratí z pořádně promáčeného Islandu, hra nabízí celkově 17 unikátních lokací v 61 variantách.

 

Výběr tratí je opravdu znamenitý. Jen si je musíte napřed vyjezdit.

 

Zajezdíte si na Aljašce (10 tratí), v povrchových dolech Austrálie (4 bahnité tratě), v tropické francouzské Polynésii kolem pacifického pobřeží (4 písčité varianty). Francii ještě zastupuje zimní Mont Blanc (4 okruhy s ledem, sněhem a mlhou), dále počítejte s horkou Namibií (10), zmíněným Islandem, kde se projedete i po slavné černé pláži Reynisfjara (10) a v USA se podíváte na uzavřené stadiony v Las Vegas a na Floridě. Licencované okruhy pak zastupují vesměs rallycrosové tratě ve stylu naší Sosnové u České Lípy, jako je francouzský Lohéac, italská Franciacorta, lotyšská Riga, norský Hell, kanadský Trois-Riviéres, San Luis v Argentině, Montalegre z Portugalska a Buxtehude v Německu.

Lokacím se prakticky nedá nic vytknout. Na rozdíl od velmi jednoduše a škaredě vymodelovaných vozů s minimem polygonů jsou místa vesměs graficky pohledná, pěkně živá a hlavně perfektně rozmanitá. Hra je opět postavena na Unreal 4 enginu. Jezdí se tu po loukách, silnicích, v bahně, na písku, po ledě a sněhu, v mlze, ve dne i v noci a za úsvitu i soumraku. Počasí (jasno, déšť, mlha) a denní doba je ale vždy přednastavená, protože dynamické počasí a čas Gravel samozřejmě neumí. Studio ale angažovalo německé zvukové specialisty z firmy Dynamedion, kteří objeli půl světa a nahráli všechny motory aut, takže zdejší vozy zvučí jak se patří.

Hra rozeznává 5 hlavních závodních disciplín, podle nichž jsou ostatně i vozy roztříděné do stejných tříd. Cross Country, Extreme Racing, Speed Cross, Trophy Truck a Wild Rush již svými jmény dostatečně evokují typ závodu, od dlouhých soutěží ve volné krajině přes konfrontace s bossy, rychlý rallycross až po stadiónové závody trucků. Vše až pro 8 aut v jedné jízdě, což je dnes již dávno překonaný počet. Jenže typů soutěží je ještě více. 7 různých druhů závodů tvůrci vkládají do závorek těch pěti hlavních disciplín. Takže v té samé disciplíně můžete jet na vyřazovací způsob, klasický kolový závod, na průjezdní body, časovku, šampionát s více soutěžemi v jednom balíku, duel ve dvojici či hráči nenáviděné projíždění cedulí se semaforky.

 

Druhou půli lokací tvoří licencované reálné okruhy

 

Jako nápad je to dobré, nicméně semaforky nejsou úplně dotažené, takže dokážou pěkně prudit. V různých vzdálenostech od sebe jsou na trati rozmístěné zničitelné tabulky se světelnými cedulemi, na nichž se až kousek před vámi objeví buď zelené šipky (ty můžete projet a zbořit) nebo červené křížky, jež vás zase po projetí pěkně zpomalí. A cedulí je vedle sebe od dvou do pěti. Problémem je, že čas na projetí je velmi utažený (snad kromě prvních dvou obtížností) a značky se vybarví až těsně před vámi, takže velmi často se nemůžete pořádně rozjet, protože jinak byste zelené cedule přejeli a naprali do krajních červených.

Nemusím ani říkat, že zelené značky jsou umístěné zpravidla dost blbě mimo reálnou rychlou stopu (např. uvnitř utáhlé zatáčky), přičemž jejich pozdní vybarvení dává minimum času na reakce. Naštěstí těchto jízd není mnoho a na nízké obtížnosti, kdy časy na projetí nejsou tak striktní, se dají přetrpět.

V jednom mi ale Milestone udělali velkou radost. V Gravelu konečně pochopili, že se nemá cenu pokoušet o nějaký reálný jízdní model, protože to je parketa, po níž se v Miláně jen kloužou jak namydlení. Už pro dvoustopou složku z Valentino Rossi The Game z roku 2016 si docela pěkně zjednodušili a poupravili fyziku jízdy více do arkádova s utlumením odstředivých sil, kterou původně převzali z WRC 4, kde to v pojetí realismu není žádná sláva. V Gravelu model ještě více ořezali, ale směrem, který je na ovládání a řízení velmi pohodlný a nezáludný. Ano, všechna auta se vodí úplně stejně, nemají žádnou hmotnost a po kolizích vystřelí v piruetkách do vesmíru – na to jsem si ale u Milestonů dávno zvykl.

 

Přehled turnajů v kampani s humpoláckým bossem

 

Jenže na druhou stranu mají tendenci ke smyku tak akorát, nikdy se nepřetočí, nikdy se neutrhnou a vždy za každých okolností perfektně drží stopu. Prosté arkádové nebe, řekl bych! Pouze v rallycrossu tvůrci krapet prodloužili smyky, ale opět takovým směrem, že se nemusíte ničeho bát a opět si ty krásně vykroužené drifty můžete pěkně užívat. Pokud nejste moc nároční na jízdu a máte rádi naprosto nezáludné a snad i odpočinkové řízení, tady se něco takového povedlo podle mého na jedničku. Zdejší jízdní model považuji v arkádových vodách ze jeden z nejlepších, který jsem měl za poslední dobu možnost řídit.

Gravel je tak v mantinelech toho, co v Itálii umí, docela povedenou a příjemnou hrou. To už Milestone vytvořili mnoho podstatně horších zbastlenin v čele se Sébastien Loeb Rally Evo např., které se skoro nedá pořádně řídit. Samozřejmě, na dnešní špičku, danou kupř. Forzou Horizon 3, Gravel nemá ani v nejmenším, ale přesto to ani není totální arkádový propadák. Tradičním problémem Italů je ale fakt, že všechny své spíše budgetové hry uvádějí na trh za plnou palbu tříáčkových titulů, kam ale mají stále velmi daleko. Dnes, ani ne po třech měsících na trhu, se ale dá Gravel sehnat na PC lehce nad šest stovek, což už je cenová hladina pro takovouto hru docela dobře akceptovatelná.

 

Hodnocení GamesBlogu: 6/10

 

 

 

 

Napsat komentář

Komentáře s odkazy kvůli ochraně proti spamu mohou vyžadovat schválení.