Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Recenze: Ride 3 – ve vyjetých stopách

Ani letos snad až moc pracovití (ale nešikovní) italští vývojáři z milánského studia Milestone nijak nepolevují ze svého šíleného kvapíku, protože měsíc před Vánocemi ještě stihli vydat dokonce již svoji pátou letošní hru!  Aktuální motorkářská novinka Ride 3 navazuje na dva předešlé díly z let 2015 a 2016, přičemž to vypadá, že se vývojáři z Milána čerstvé trojce věnovali dvojnásob času, než utratili při tvorbě obou předešlých her. Nicméně tomu tak není, protože studio každý rok chrlí své hry jako pekárna rohlíky, takže vývojáři prostě „makali“ na záplavě ostatních titulů. Firma i nadále preferuje kvantitu před kvalitou a raději vydává jednu (pod)průměrnou hru každý druhý měsíc, než aby se pořádně věnovala jedné či dvěma značkám ročně.

Nyní již trilogie Ride ale patří k tomu lepšímu z portfolia Milestone, přičemž jako nelicencované závody sportovních i produkčních motocyklů na zavřených i otevřených tratích v současnosti vlastně ani nemá konkurenci. Snad jen stařičké (ale výtečné) Tourist Trophy od Polyphony Digital pro PlayStation 2 z roku 2006 je pojetím velmi podobná hra, ani TT Isle of Man: Riding on the Edge bych jako přímou konkurenci neviděl, protože je to plně licencovaný reálný závodní titul. A takové ambice Ride nikdy neměla. A možná bych nezapomínal na datadisk Driveclub Bikes z roku 2015, to je ale pouze rozšíření původně ryze dvoustopého Driveclubu.

Všechny jízdní režimy v hlavním menu

 

Více materiálu

Delší časová prodleva mezi dvojkou a trojkou se ale pozitivně projevila na obsahové náplni hry, která je z celé trojice jasně nejnabitější a obstojí i v dnešních měřítkách závodního žánru. Přesně 200 motocyklů od 27 značek v základu je velmi solidní porce, byť se hra nevyhnula vybrakovanému obsahu, který hned od prvního dne nabízí jako stahovatelné přídavky. 10 motorek za 11 EUR je pouze předzvěst širšího plánu se stahovatelnými rozšířeními, které mají přinést dalších 67 strojů + 195 nových jízd a závodů do kariérního režimu. Pro porovnání, první Ride má 116 strojů od 14 značek a Ride 2 již 179 kousků od 20 výrobců.

Určitě vám ale došlo, že velkou část z tohoto obřího balíku motorek samozřejmě tvoří jen minimálně vylepšené motocykly z minulých dvou dílů, což je obvyklá praxe beze zbytku platící i na závodní lokace. 27 unikátních tratí je takřka identický počet jako u Ride 2 (26), letos ale nabobtnal na 50 variant, přičemž 12 lokací je zcela nových. Opět se jedná o zdařilý průsečík reálných a licencovaných permanentních okruhů, jako jsou novinky Brands Hatch, Cadwell Park, Daytona či Laguna Seca, se smyšlenými profily umístěnými do skutečných míst v podobě jezera Lago di Garda, ostrova Tenerife či Mulholland Highway u Los Angeles.

Kariéra má svěží podobu různých magazínů věnovaných určitým motocyklům

 

Ústupky díky technice

Novinkou je možnost volby ze tří podmínek na trati v podobě denní, noční a deštivé jízdy, ovšem tradičně bez dynamického počasí. Jelikož Ride 3, jako všechny herní série od Milestone, čerstvě přešla z domácího enginu na podstatně pokročilejší Unreal Engine 4, je opět vidět, jak se s ním tvůrci perou. Ride 3 to spíše ubližuje, než že by se díky nové technologii nějak posouvala. Hra bohudík sice přišla o archaický spouštěč či nutnost tvorby externího online účtu, ale také postrádám doposud vždy přítomný režim rozdělené obrazovky a již jsem s klidným srdcem přijal velmi špatnou grafiku prostředí s mizernými detaily, která je snad nejhorší v sérii.

Udržet 60 snímků za vteřinu, si na Unrealu, jenž na závodní hry není vhodný (ale je pro takové menší vývojáře velmi laciný), žádá ústupky v podobě ohyzdné grafiky lokací  a směšného počtu startujících, jenž je typicky pouze 12 jezdců. Přitom v obou starších hrách jich drandí až 16! A již krapet pohlednější motorky stejně trpí různými obrazovými nedodělky typu rozmázlých a blikajících skel kapotáže či chybějících a nereálných animací brzd a práce s plynem.

27 lokací může mít denní, noční či deštivou verzi.

 

Arkáda jako minule

Jako všechny hry z Milána, je i třetí Ride opět spíše čistokrevnou arkádou bez špetky reálné fyziky, což jsem si ověřil na Hondě CB650F, s níž jsem v reálu jezdil a jež je i ve hře. Prakticky nic, co lze s reálnou motorkou dělat, hra nedokáže simulovat. Např. při prudkém podřazení a rychlém vymáčknutí spojky se běžně zablokuje zadní kolo, ve hře se mi to nikdy nepodařilo. Podobně je účinek zadní brzdy ve vyšších rychlostech v reálu naprosto minimální, tady zadek brzdí jen o málo méně než předek. Pokud se na skutečném motocyklu se zahřátou a širokou zadní gumou dostanete do lehkého smyku na zadní kolo, stačí lehounce přivřít plyn a motorka se vzadu zase chytí. V Ride 3 se ale skoro vždy vyválíte. Hra vám nikdy nedá žádnou šanci smyk zkorigovat.

Ride 3 tak znovu přebírá jízdní model se třemi režimy od svých předchůdců v prakticky neměnné podobě, takže na úvodní arkádový stroje drží jako přibité i v brutálních náklonech. Dva vyšší pak fyziku nijak nezlepší, jen přitvrdí body, kdy motorka ztratí adhezi a spadne. A mnohdy i v obyčejných situacích, kdy je to v reálu holý nesmysl. V jízdě je trojka naprosto identická minulého dílu, protože na nějaké cizelování tvůrci nemají um, čas, ani peníze. Nicméně tu svoji linii si mezi těmi třemi předvolbami válení najde každý a obecně se motorky vodí na ovladači naprosto v pohodě a pohodlně.

Plynulá volba obtížnosti umělých jezdců je v sérii novinkou

Na druhou stranu hra předvádí skvělé držkopády, v nichž už jezdec plachtí vzduchem docela uvěřitelně, navíc si lze opakovačky pěkně zpomalovat, případně rovnou snímat skrze zbrusu nový foto režim. Editor motocyklů byl od minula také rozšířen, přičemž umožňuje velkorysé přizpůsobení skoro každé součástky na strojích, a to včetně nastavení a ladění. Pouze editor vašeho jezdce je velmi střídmý a moc toho neumí.

 

Psí kusy na trati

Tradiční bolístkou je pro Italy chování umělých protivníků, kteří se na trati chovají přinejmenším dost bláznivě a zvesela hustě podvádějí. Když pominu, že se při jízdě hrůzostrašně klátí do stran, tak vás z pomalých stop vždy v klídku tryskem předjedou a utáhlé zatáčky stříhají v takovém kalupu, že by v reálu okamžitě vyletěli ven. Novinkou je podrobné nastavení obtížnosti na stupnici 0-120 % (dříve jen 5 předvoleb), ovšem i na nižší procenta občas uměláci zajíždějí naprosto brutální mezičasy, kterým se dá čelit jen s velmi silným a plně vytuněným motocyklem.

Pohled skoro jako v reálu. Jedu na „své mašině“ Honda CB650F.

Většinou je schéma závodu stále stejné. Po startu vždy tři jezdci všem ostatním okamžitě ujedou, načež první jde do velkého trháku díky šílené akceleraci v zatáčkách, která vždy odpovídá podstatně vyšší kubatuře, než jezdíte vy. A asi nemusím připomínat, že umělí protivníci zásadně nedělají žádné chyby a vždy spadne jen váš jezdec, ať už za to může sám, nebo nikoli.

 

Je libo něco ke čtení?

Skladba herních režimů byla, jak jinak, znovu převzata z minulého dílu. V rychlé jízdě je vše při starém (rychlý závod, časovka, dragstery) a online multiplayer pro jediný závod nic neumí a nikdo ho nejezdí. Minulé světové turné World Tour bylo nahrazeno čerstvě pojatou kariérou, která je v podstatě znovu jen obyčejnou tabulkou postupně odemykaných jízd a závodů, nicméně v novém, pohledném a zajímavém vydání. 68 turnajů v 9 úrovních nyní tvoří motocyklové magazíny, vždy věnované nějakému zajímavému příběhu z jedné stopy.

12 jezdců na trati je dokonce o 4 méně než v obou minulých dílech. Podivné…

Úvodní spodní patra tak patří např. řidičské škole a slabším kubaturám, pročež za nasbírané hvězdičky si postupně otevíráte vyšší časopisy s dalšími soutěžemi pro stále silnější strojky. Každý výtisk na svých stránkách nabízí zpravidla 4 až 10 různých podniků, od klasického okruhového závodu přes časovky až po krosení v supermotu. Čeká vás tak obří várka skoro 500 jednotlivých jízd, nadto v působivé a vtipné prezentaci s množstvím technických informací o slavných motorkách. A ze dvojky se na scénu znovu vrací třetí herní režim týdenních výzev, jenž ale prozatím skrývá pouhou jednu seanci.

Ride 3 se tak dá shrnout jako velmi mírná evoluce dvojky hlavně po obsahové stránce, jinak to je prakticky totožná motorkářská arkáda sice s působivou prezentací, ale s jednoduchou fyzikou a pochybnou grafikou, která opět naprosto přesně zapadá do stylu italských vývojářů, kteří na více prostě nemají.

 

Hodnocení GamesBlogu: 4/10

 

 

 

 

Napsat komentář

Komentáře s odkazy kvůli ochraně proti spamu mohou vyžadovat schválení.