Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

Sice bych své dohrané RPG tituly určitě dokázal spočítat skoro jen na prstech jedné ruky, stejně jsem ale neodolal a zahrál si aktuální demo čtvrtého “gotíku”. Pročež lákavé nabídky na speciální demoverzi, připravenou jen pro české hráče v jejich jazyce, se přece muselo využít. Mám možná tu výhodu, že jsem, jestli si dobře pamatuji, dohrál jen první díl, a ten už si moc nevybavuji. Možná nejen proto se mi ten kusek čtyřky hodně líbí a hra mě docela zaujala.

Je ale pravda, že bezejmenný floutek-pasáček jako hlavní hrdina mi k duhu moc nepřirostl a ani jeho nevzhledná nevěsta, ale jinak jsem si docela liboval. Byť z příběhu demo moc neukáže, jen horu stále nových a nových drobných úkolů. Jako elév jsem si raději dal nejnižší obtížnost, ale to jsem ani nemusel, protože umřít se v ní snad vůbec nedá a všechny souboje byly velice jednoduše zvládnutelné. Nicméně na druhou stranu si mi hodně zalíbil pohodlný soubojový systém, tedy ani ne to jediné tlačítko na řetězící se útoky, jako spíše možnost funkčního krytu a hlavně hbité úskoky, jimiž se dá hodně vyřešit.

Za chvíli jsem si tak vyzkoušel kupu různých zbraní, od hole, přes meče, až po palice a sekery. Mno, kouzlení také není k zahození, pouze mě mrzelo, že si kouzla nemůžete dát na místa rychlého výběru vlevo, tedy tak, abych měl např. na 1. pozici meč, na 2. luk, a hned na třetí metání blesků. Takto jsem byl nucen docela nepohodlně přepínat mezi zbraní a kouzlem při soubojích v jeskyních, což mi na delší přehmatávání nepřipadlo moc pohodlné. Oceňuji ale množství volitelných ukazatelů a ikonek při hraní, které pomáhají začátečníkům, stejně jako přehledný, i když dosti drobný inventář, a zápisníček, kde se prakticky shrnuje vždy předešlý děj všech úkolů i stávající činnost hrdiny.

Nenarazil jsem ani na moc velkých chyb, když tedy nepočítám prolínání postav, kdy mnou kolikrát prošla jiná, třeba při rozhovoru, nebo možnost obejití zamčených dveří u brány vesnice skokem přes zídku opodál, zcela bez použití klíče, což asi tvůrci rozhodně nezamýšleli. Špatná synchronizace rtů s dialogy mě ani moc netrápila, a grafika se mi taktéž docela zamlouvá. Hra je ale docela náročná na výkon počítače, na maximální detaily při 1680×1050 už jsem moc kvalitně nemohl hrát, těch 20 FPS už je i na 3rd person hru zkrátka málo. Pomohlo snížení na střední hodnoty grafiky, což jsem na obraze skoro ani nepoznal, ale už jsem se pohyboval kolem těch 30-40 FPS.

Samozřejmě v uzavřených prostorách a dungeonech jsem neměl žádný problém s framerate ani při nejvyšším nastavení. Je ale pravda, že i když obrázek není celkově podle mě na dnešní dobu vůbec špatný, některé jeho prvky už trochu strádají, jako např. docela nevzhledná voda. A škoda naprosto statického prostředí, kde svým mečem nerozbijete skoro vůbec nic, ani ty svítící krápníky v jeskyních. Hra se dobře ovládá i joypadem, jenž má oproti myši tu výhodu, že při některých situacích navíc vibruje. Trochu se ale nakonec bojím plytkého příběhu, pročež už z dema jsem vlastně jen tupě plnil jeden nezajímavý úkol v zajímavém prostředí za druhým, když mi ty rozhovory přišly…, no, tak nějak obyčejné.

Hra mě ale celkově rozhodně potěšila a i když RPGéčka na desítky hodin nemám zrovna moc v lásce, tak si novou Arcanii určitě zahraji, však to vypadá docela dobrodružně a vlastně musím ještě pochválit i solidní domácí překlad, v němž jsem za celé hraní snad nenašel žádnou chybku nebo překlep. Arcania vychází již v polovině tohoto měsíce v češtině pro PC (a sběratelských baleních k tomu) a v angličtině pro PS3 a Xbox 360.

Oficiální www stránka Arcanie je zde.