Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

moh.jpgNedávno jsem dopsal pro Oficiální Playstation 2 magazín rozsáhlý článek (přes 20 tisíc znaků) o historii původní konzolové větve Medal of Honor, jako další díl do kroniky legendárních her, což je pravidelný seriál tohoto časopisu, popisující historii nejlepších Playstation/Playstation 2 titulů. Jelikož mám dočasně zapůjčené kompletně všechny díly pro obě evoluce Playstation, speciálně kvůli tomuto článku jsem si zahrál na delší dobu právě celou sérii, ovšem u prvního dílu jsem strávil nejvíce času. Tenkrát jej na svět přivedla nadšená myšlenka Stevena Spielberga, který rok předtím natočil svůj strhující druhoválečný epos Zachraňte vojína Ryana a chtěl svůj námět použít i ve videoherní podobě, což se také za krátko stalo.

Proto úvodní i druhý díl nese známky Spielbergovy předlohy, když tento úspěšný chlapík napsal námět pro oba tituly, aby pak po osmičce vydaných her svoji interaktivní odnož společnosti Dreamworks prodal dychtivým Electronic Arts, kam se tedy celé studio za tučný obnos přestěhovalo, aby pak pokračovalo v dalších dílech série. Málokdo ovšem ví, že podílníkem v Dreamworks Interactive byl i Bill Gates, který právě zajistil do firmy přísun zaměstnanců z herní branže, o které neměl ostatně Spielberg ani potuchy. Více z historie všech titulů, jak se od sebe liší a jaké mají přednosti, či chyby, stejně jako zákulisní informace o vzniku celé ságy, se dozvíte z nového čísla Playstation 2 magazínu.

První Medal of Honor, i když se tvářil jen jako obyčejná druhoválečná 3D střílečka, přinesl poměrně mnoho zásadních inovací, které nejen tenkrát zrovna k zažitému bontonu nepatřily, alebrž dokonce se často opomíjejí i dnes, za což patří prvnímu dílu ságy nehynoucí sláva. Prvním výrazným prožitkem je naprosto fantastické nazvučení a hudba Michaela Giacchina, kterému jeho kompozice vynesla i další spolupráci na hudebním poli s Electronic Arts. Celý zvuk byl totiž nahrán kompletně digitálně, bez převádění do analogové podoby, což mělo za následek velmi čisté a výrazné efekty. Např. střelba zbraní byla neskutečně reálná a hlavně hodně hlasitá, ani Gears of War nemá lepší a výraznější projev zbraní, tedy snad kromě motorovky, že ano.

Ale zdaleka nejlepší částí prvního Medal of Honor je až neskutečně propracovaná umělá inteligence a vězte, že zde slovo "inteligence" nabývá opravdu svého významu. Náckové po spatření podezřelého pohybu pomalu a obezřetně postupují za směrem vzruchu. Při napadení se okamžitě kryjí za nejbližší dostupnou překážku a když žádná není v dosahu, dokonce ihned zalehnou a pálí z lehu. Při ohrožující střelbě se zase kutálí na stranu, nebo odbíhají od vás jako od útočníka do bezpečí. Nebojí se přivolávat posily, či pálit naslepo z úkrytu. I málokterá dnešní hra má A.I. tak bravurně zmáknutou, jako to na svou dobu míval Medal of Honor!

A do třetice bych se zastavil ještě u jedné bezva funkce této hry, a to jsou zásahové zóny. Ano, i titul z roku 1999 rozlišoval několik míst zásahu protivníka. Stačil tedy "shot" do nohy a nácek se roztancoval na té zbývající, v horším případě sebou fláknul na zem a začal za opětovné střelby bědovat. Téměř legendární featurkou je pak sestřelování přileb z hlav nepřátel s efektním hlubokým cinknutím. Druhý díl pak k výše uvedenému přidal i zlepšenou interaktivitu prostředí a ženský charakter v hlavní roli, ovšem po prodeji Dreamworksu už série mimo úvodního dějství na Playstation 2 počala mírně stagnovat.