Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

prey.jpgDlouho odkládaná sci-fi 3D střílečka ála Doom 3 tedy konečně vychází, proto jsem měl možnost vyzkoušet její kvality v plné verzi, která se mi nedávno dostala do pracek. Jelikož jsem se po tomto titulu nijak nepídil (přece jenom jednoduché a přímočaré střílečky zas tolik nemusím), v první chvíli jsem z toho byl docela jelen. Když hlavní hrdina civí do zrcadla na záchodě v hospodě své dívky a přemítá, jak je to v té rezervaci žití na babku a jak by nejraději zdrhl někam do víru velkoměst, pojednou jsem nevěděl která bije.

Je to nakonec adventura, nebo co? Říkal jsem si, dávno zapomínajíce, že to má být klasická akční střílečka. Nicméně již po chvíli v baru přetáhnete povalujícím se hasákem bandu ožralých kovbojů tak, že se již z delíria nebroberou, načež vás vcucne chtíc nechtíc nějaká mutantní kosmická loď. A přímočarý boj o přežití se šmejdem z vesmíru může začít- no hurá už je to tady. V tuto dobu už je Prey, jak jsem ostatně čekal, naprosto normální, přímočará a prostoduchá střílečka, zcela v intencích zmiňovaného Doomu. Není zde nic převratného, není zde žádný převratný nápad, prakticky nic, co by nějak výrazněji zasáhlo do dějin videoher. Ovšem přátelé, jisté fluidum zábavy a hratelnosti se nad Prey vznáší opravdu jasně. Jak to? V prvé řadě důkladně a poctivě modifikovaný Doom 3 engine dokáže vykouzlit opravdu parádní grafiku prostředí, které disponuje navrch i vynikajícím designem.

Přece jenom emzácká loď, respektive její biomechanické útroby dává vyniknout jistému talentu herních designérů, kteří ji tvořili. Masy živé lepkavé, slizavé a klouzavé hmoty doslova blijí ven z monitoru, stejně jako pulzující skoro živé zbraně, také na nějakém biomechanickém základu. Zdejší návrh prostředí je asi nejpovedenější částí hry, která ovšem i díky neexistujícímu umření hlavního hrdiny velmi příjemně plyne a utíká. Nikde nehrozí žádný zásek, až na pár vyjímek není hra přehnaně frustrující, ba spíše naopak, navíc si zkušení harcovníci žánru mohou později celou hru znovu střihnout na vyšší obtížnost a zpřístupní se jim i bar, kde je k dispozici několik herních a výherních automatů, podobně jako herny v Dreamcastovské sérii Shenmue.

Musím říci, že i když nemám žánr Preye a jím podobných moc v lásce, hra mě bavila, motivovala díky solidnímu příběhu a touze po záchraně své milé ze spárů ufounů, a prostě jsem si užíval zajímavého prostředí a jeho mechanismů. Portály, které vás teleportují do jiné části úrovně, přičemž je jimi vidět skrz, nebo antigravitační chodníky, po kterých můžete chodit a běhat hlavou dolů, jsou zajímavým zpestřením, i když ku škodě docela sporadicky využívaným. Jak bývá v posledních letech u podobných her zvykem, Prey není nijak dlouhá hra a já jsem jí dojel do konce asi za 10 hodin. A to připomínám, že až do závěrečných titulků mě hra vesměs bavila, což se mi v poslední době moc nestává, málo co mě dokáže po tolika odehraných titulech zaujmout na více než několik úrovní, či hodin. Takže jestli je vám žánr milý a hledáte solidní a přímočarou zábavu bez složitého přemýšlení (taky mě to nebaví stále nad něčím přemýšlet), tak Prey jistě vaše choutky v tomto parném létě ukojí měrou vrchovatou. A to mě jakožto anti-střílečkovému maniakovi můžete klidně věřit!

Oficiální www stránka Prey je zde.

Mé hodnocení: 8/10