Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

need for speed unbound banner

 

Značka Need for Speed před několika lety převzala od série Test Drive vlajku největší závodní řady herní historie, neboť aktuální Need for Speed Unbound je od roku 1994 již pětadvacátým hlavním dílem! A pokud bychom brali v potaz i menší tituly a odbočky, tak jsme na kulaté třicítce. Test Drive je sice starším produktem, když první titul vyšel již v roce 1987, ale i s připravovaným Test Drive Unlimited Solar Crown má celkově o osm dějství méně. Jenže průměrně více než jeden nový titul Need for Speed ročně má za následek jistý úpadek, jaký pozorujeme zhruba od Need for Speed The Run z roku 2011, kterýžto v agregovaném hodnocení alespoň na jedné z hlavních platforem poprvé nedosáhl alespoň k osmdesátce. I proto vydavatel EA pro Unbound řadu Need For Speed uzmul dosavadním vývojářům Ghost Games ze švédského Göteborgu (nyní EA Gothenburg), aby ji znovu předal do Criterionu, toho času zhruba stohlavého studia z britského Guildfordu.

Criterion Games si kdysi získali velkou proslulost jako autoři zběsilé závodní série Burnout (7 dílů 2001-2011). Firma Criterion od roku 2004 patří přímo pod EA, která ji odkoupila z područí známého výrobce fotoaparátů a tiskáren Canon. To jste nevěděli, co? Zakladatel Criterionu David Lau-Kee byl totiž generálním ředitelem evropského vývojového centra Canonu a tak mu nedalo moc práce přesvědčit japonskou matku, že by se jí do portfolia hodilo i nějaké schopné softwarové studio. Criterioni ovšem dělali také trojici starších a těch lepších dílů Need for Speed, počínaje původním Need for Speed: Hot Pursuit z roku 2010, což je globálně nejlépe hodnocený díl vůbec, a konče o tři roky mladšími a stále docela úspěšnými Rivaly. Když pak poslední tři tituly od Ghost Games značku takřka nikam neposunuly, nebylo na co čekat a série se přesunula ze Skandinávie do Albionu. Need for Speed Unbound měl prapůvodně vyjít již minulý rok, nicméně Criterioni byli zaneprázdněni finišováním Battlefieldu 2042.

 

  • Platforma: PC (hráno), PS5, XSX
  • Datum vydání: 2. 12. 2022
  • Výrobce: Criterion Games (Anglie)
  • Vydavatel: Electronic Arts (USA)
  • Žánr: závodní automobilová arkáda
  • Česká lokalizace: ne
  • Multiplayer: ano, online 2-16
  • Dat ke stažení: 30,1 GB (PC)
  • Herní doba: 25-30 hodin
  • Přístupnost: 12+
  • Prodejní verze: krabicová, digitální (PC EA App/Epic/Steam)
  • Cena: od 1.499,- (Steam klíč)

 

Až když tvůrci Battlefield dokončili a dostali k ruce i další posily ze studií Codemasters, pak se vývoj Unboundu významně urychlil. Po špatně přijatém Paybacku a Heatu stálo EA na zcestí, kam svoji dnes už spíše známou než slavnou řadu směřovat. Udělat z ní reálnější závodění, jakým byly oba Shifty? Vrátit se k prostým kořenům jako Most Wanted? A nebo jít cestou totální arkády ve stylu Undergroundů? Nakonec se Need for Speed Unbound vydal tou poslední cestičkou. V EA si myslí, že značka Need for Speed má šanci hlavně u mladších hráčů, protože u těch dospělejších bezkonkurenční Forzy Horizon prostě nepředjede, ani kdyby se na hlavu stavěla. Takže vzali přepálené barvy efektů, totálně arkádový jízdní model, jaký spíchnout nedalo žádnou práci, hip hopovou módu a hudbu, a to všechno obalili do stylu komiksově laděného street artu. Need for Speed Unbound si snadno představíte tak, že do mixéru hodíte staré půlnoční a tunerské závody Midnight Club, přihodíte „graffiti skejtovačku” Jet Set Radio a dokořeníte stylem soupeření a hloupým dějem z filmové ságy Fast and Furious.

Opět tu hraje hlavní role znuděná zlatá mládež s křiklavě barevnými ohozy a řízná disco/hip hop/techno hudba. Mimochodem, ta je plně licencovaná, když soundtrack Need for Speed Unbound obsahuje 72 skladeb (minulý Heat má 78 stop). Přitom grafika aut i krajiny zůstala reálná, zatímco postavičky, světelné efekty a všechny střihové scény jsou vymodelovány technikou Cel shadingu. Právě ta měla Unbound odlišit od svých předchůdců, pročež tato kombinace reálné a kreslené grafiky je asi tím nejvýraznějším, čím se nový Need for Speed Unbound vyznačuje. Přehnaně barevné a komiksově stylizované čáry a oblaky při driftech sice nelze plně deaktivovat, ale nejedná se naštěstí o nijak přehnaně rušivé elementy, byť druhým dechem dodávám, že se mi to zde nelíbí a hře to v ničem nepomáhá. Zatímco v předminulém Paybacku drandíte po virtuální obdobě Las Vegas a jeho okolí státu Nevada, tak v minulém Heatu je to Florida a variace na Miami.

Letos noví autoři zvolili zcela nepřekvapivě Chicago a stát Illinois, protože spolutvůrci z Codemasters mají toto město pěkně zmáknuté a dokonale nafocené. Umístili sem totiž tři díly své řady GRID včetně posledního GRID Legends. Codemasters pomáhali usazovat celé město do mapy Unboundu a podíleli se na výběru a modelování některých pamětihodností. Každopádně se, jak je dnes moderní, projedete zcela svobodně po velkém a plně otevřeném světě kolem města Lakeshore City. Ve dne, v noci, za letního sluníčka i za deště, mezi klikatými uličkami downtownu i po dlouhých autostrádách a dálničních tunelech na předměstí. Mapa Need for Speed Unbound je rozdělena do sedmi distriktů, ale proti Palm City z Heatu je kupodivu o něco menší. Heat má rozlohu něco přes 100 km², zatímco kraj Lakeshore má asi o 10-20 km² méně. Ani to nevadí, protože Unbound má skoro stejně hutnou síť mnoha silnic, takže se na délku komunikací stále jedná o dost větší mapu, než má kupř. Payback, kde se jezdí skoro stále rovně a hóódně rychle.

 

 

Grafika je postavená na široce využívaném enginu Frostbite od švédského EA studia DICE. Tento nástroj byl zprvu určený pro akční střílečky a jako první ho použil titul Battlefield: Bad Company z roku 2008. Od The Run pohání taktéž všechny poslední díly Need for Speed. Jestli si pamatujete, tak poslední Battlefield 2042 sužovaly velké technické potíže, načež i s PC verzí Need for Speed Unbound je to podobné. Oba tituly totiž používají starší a ne zcela odladěnou generaci enginu 2021, tedy nikoli nejnovější opravené sestavení 3.0. Minulý díl jsem hrál a recenzoval na konzoli, ale Payback mi na počítači jezdí naprosto plynule, tudíž PC verze Unboundu je technicky velká slabota a silně neoptimalizovaný produkt. Začíná to již tím, že hra často padá krátce po spuštění. Dobře, to vždy vyřeší vymazání dvou souborů s příponou PcDx12. Daleko horší je velké cukání, občasné úplné zastavení pohybu a celkově extrémně kolísající snímkování, jaké jsem u závodní hry dlouho neviděl!

A je přitom jedno, jestli zvolíte nižší či vyšší předvolby a přizpůsobení grafických nastavení, na výkon to nemá prakticky vliv. Záleží na konfiguraci. Někteří hráči problémy nemají, jiní (jsou jich plné komunitní diskuze na Steamu) včetně mě mají framerate extrémně nekonzistentní. A to mi všechny poslední závodní hry s náročnějším otevřeným světem jezdí jako blesk, i když mám již starší grafickou kartu. Nakonec jsem po dlouhém lavírování s nastavením grafiky musel velkou část přepnout na Medium a jsem rád za nějakých 35-45 snímků ve městech a cukajících 50-60 na venkově. Přitom taková Forza Horizon 5 sviští na maximální detaily naprosto plynule na 60 FPS. No jo, konkurenti Need for Speed Unbound. Krom obou předešlých a velmi podobných dílů Heat a Payback můžeme porovnávat třeba s modernizovaným Burnoutem Paradise a dále se sériemi Forza Horizon a The Crew. Horizon nemá vůbec cenu dohánět, protože jeho poslední tituly, to je pro Unbound zcela nedostižná laťka tak vysoká, že tam nahoru vůbec nedohlédne.

Jsou to o generace hezčí, detailnější, plynulejší, rozsáhlejší a vůbec vyladěnější hry, nicméně i The Crew toho umí nabídnout o dost více než Unbound. Jejich rozsáhlý svět celých USA je daleko nápaditější a rozmanitější, zatímco možnost střídat motorky, auta, lodě, vznášedla a letadla ve dvojce přináší stále svěží vítr, jaký v Unboundu vůbec nefouká. Need for Speed Unbound je víceméně to samé v bledě modrém jako oba předešlé díly. Opět nám servíruje hodně přitroublý děj ve stylu příšerného kýče v Paybacku, jak vašemu zaměstnavateli a majiteli dílny jeho bývalá pracovnice se svojí partou ukradne všechny automobily (!). Policie, pojišťovna, nic, takže se dva roky nic neděje a majitel tře bídu s nouzí. Pak se dozvíte, že zloději obnovují nelegální závody, vrchní zlodějka přitom jezdí vaším ukradeným vozidlem (!) jako by se nechumelilo a tak vám dá úplně cizí dívka prachy na to, abyste zvelebili dílnu a mohli si dovolit postavit bouráky do závodů (!).

 

 

Úplně stejně divně jako v Paybacku tedy pomstíte krádež jen tím, že vyhrajete nad zloději co se dá a tím jim způsobíte šílenou psychickou újmu. Sice to byl v Paybacku daleko větší kýč, ale kdyby autoři prostě nechali nás hráče jen závodit v turnajích a nemotali do toho nějakou povrchní pomstu, tak by Need for Speed Unbound mnohem lépe odsýpala. Na rozdíl od minulých dílů tu stoupáte nahoru snad až moc pomalu. Až po prvních čtyřech až pěti hodinách dostanete možnost nákupu druhého vozu a hra se vám více otevře. Konečně se podíváte do showroomu, jenž nabízí solidní počet 143 licencovaných auťáků. V garáži Heatu najdete 127 a v Paybacku jen 80 vozítek. Naproti tomu má druhé The Crew 272 vozidel a Horizon 5 v základu dokonce 534… K mání jsou mnohé klasické kousky jako např. Volvo Amazon či Aston Martin DB5. Nechybí Ferrari ani Porsche a potěší i novinky v podobě nového Nissanu Z nebo Lotusu Emira. Elektromobily pak zastupuje kupř. Polestar 1. Vozů sice není tolik, ale jejich skladba vyhoví určitě každému.

Jak je u posledních needů špatným zvykem, tak opět chybí kamera z kabin, náhledů je celkem 5 včetně volné vnější kamery, s níž lze rotovat kolem vozidla. Autíčka jsou na dnešní poměry docela pohledná, slušně detailní a skvěle na nich vypadá hlavně déšť. Vůbec v Lakeshore City prší skoro každý den, což mi přišlo až nepatřičné. Hra se kapkami a odrazy snaží maskovat jinak spíše normální až průměrnou grafiku okolí, jaká se od Heatu nikam neposunula. Každopádně Need for Speed Unbound vypadá stále dobře a určitě není obrazově zastaralá. Ještě kdyby se k tomu plynule hýbala, to bych věru ocenil. Na ulicích bují solidní, byť generický život: na chodnících chodí chodci (nejde je přejet, vždy uskočí klidně i do baráku), kolem jezdí okolní provoz hustší ve dne a slabší v noci. Ten rád pochválím, protože ho tvoří taktéž licencované automobily, jež jsou navíc jsou velmi detailní, žádné ošizené krabice. Pozor si musíte dávat na projíždějící policejní patroly, které se za vámi při porušení pravidel hned pustí.

Nejsou ale žádnou velkou hrozbou a snadno jim ujedete i rychlou přímou jízdou bez kličkování. Poldové vám budou znepříjemňovat závody, kdy sice nejsou zdaleka tak dotěrní a nepříjemní jako v Heatu, ale občas vám mohou překřížit cestu při plné jízdě. Dají se celkem pohodlně sestřelovat takedowny (dědictví po Burnoutu) a i když skončíte závod, tak jste pro ně hledaným pachatelem. Policejní mechaniky byly jinak převzaty z Heatu 1:1. Zejména v noci se vám každým závodem zvyšuje hledanost, což znamená více hlídek na cestě. I vydělané peníze máte po závodech v kapse a teprve až dojedete do jednoho z úkrytů (to jsou dílny a garáže), peníze si uložíte na účet a policisté si vás vyškrtnou z databáze hledaných. Opět si tedy musíte zvolit v noci tu správnou míru rizika, jestli dále jezdit za vyšší odměny při hrozbě lapení (tím přijdete na pokutách o své peníze), nebo závodit na jistotu a raději se v klidu vrátit do dílny. Need for Speed Unbound obsahuje dva samostatné jízdní režimy.

 

 

Tím menším a ještě dost střídmým je online multiplayer. Lokální mulťák tu samozřejmě chybí, ostatně Horizon 5 ani The Crew 2 jej také nemají, takže online je ve hře jedinou kolektivní možností hraní. V online verzi Lakeshore po okolí narazíte na dalších 15 hráčů, s nimiž sdílíte jednu mapu. Závody jsou stejně jako v příběhovém režimu jen pro 8 účastníků, což je stejný počet jako mají Payback, Heat i The Crew 2. Pouze Horizon 5 hostí až tucet závodníků. Na dnešní dobu mi osmička jezdců v závodě přijde již překonaná, však tady skoro celému startovnímu poli záhy snadno ujedete a bojujete pouze s první dvojicí. Snad jen na tu nejtěžší ze tří obtížností jsou ostré jízdy větší výzvou, jinak jsem neměl problém vyhrávat závody nejpozději na druhý, třetí pokus. Poslední tituly Need for Speed nějak neví, jak se postavit k řízenému provozu na křižovatkách. Heat měl semafory, na nichž trvale svítí červená ve všech směrech. Need for Speed Unbound semafory sice nepostrádá, ale pro jistotu jsou všechny vypnuté.

V online režimu si můžete sestavit partu až čtyř hráčů pro společné brouzdání otevřeným světem, jež nabízí jisté povyražení i mimo ostré závody, k nimž musíte napřed dojet. V navigaci pomáhá jednak přehledná velká mapa, jednak malá minimapka při jízdě, ale i navigační linka, takže se tu neztratíte. A vždy si můžete klávesovou zkratkou hbitě navolit cestu k nejbližšímu místu startu závodu nebo do dílny, což je fajn funkce. V online módu, na rozdíl od příběhového, bohužel na silnicích již nepotkáte policejní hlídky, závody proti umělým botům tu také nejsou, pročež vždy musíte být na startu alespoň dva živí hráči, jinak se online podnik nespustí. Za policii si kvůli zasazení příběhu Need for Speed Unbound nezahrajete a courat se v online městě můžete pouze ve dne (noc nastává jen v příběhu). Z toho všeho mi nepřijde online režim nějak extra povedený, když vlastně kopíruje to samé z minulých dvou dílů a nepřináší vůbec nic nového.

Je zkrátka vidět, že invence oproti minulosti ani Criterioni moc nepobrali, když se Need for Speed Unbound hraje na 90 % úplně stejně co Heat a Payback. Je vidět, že prioritou byl příběhový mód pro jednoho hráče. Jeho středobodem je nelegální šampionát zvaný The Grand, jenž vypisují vaši nepřátelé s dlouhými prsty. Ten je spolu s volnou jízdou sestaven z 10 různých typů závodů a jízd. Corner King vás protáhne užšími silnicemi s množstvím utažených zatáček. V Delivery máte za úkol do časového limitu dovézt na místo automobil nebo vyzvednout a odvézt jako taxík jednu z postaviček. Tento režim v Unbound nahrazuje klasické časovky. Drift Event boduje co nejdelší smyky. Ty lehce vykroužíte lehkým ťuknutím do plynu či brzdy, pročež použitý jízdní model je na nich přímo postavený. Takový „prů-smyk” vás v zatáčce zpomalí méně než „prů-jezd” čistou stopou přes apex a navíc vám doplní stupnici nitra stejně jako jízda v protisměru či těsná minutí.

 

 

Jakkoli je skvělé, že si model jízdy můžete posuvníky dost pečlivě přizpůsobit, celkově se mi tu moc pohodlně nejezdí. Chování aut je u všech úplně stejné a maximálně zjednodušené. Do zatáček jim podivně uskakuje zadek a přechod mezi driftem a gripem doprovází podivné cukání. Po několika hodinách si na svébytný projev vozítek samozřejmě zvyknete, ale takový GRID Legends má jízdní model daleko příjemnější. V Eliminatoru se postupně vyřazujete dle způsobu rozjížděk na ploché dráze, Endurance znamená dlouhé závody na delší kilometráž, zatímco Half Pack omezí startovní rošt na pouhé kvarteto a Head to Head na dvojici účastníků. Speed Race se vrací z Paybacku jako jednoduché podniky na přímých dálnicích, přičemž jeho opakem je Street Race umístěný do center měst. Posledním typem jízdy Need for Speed Unbound je TakeOver, v němž za pomocí driftů a destrukce okolí naháníte bodové skóre. Již minulé díly zaujaly výtečnou zničitelností prostředí a v Unboundu to není jiné.

V tomto aspektu je ostatně engine Frostbite tradičně velmi silný. Prakticky cokoli vedle silnic můžete rozjezdit a rozmlátit, od značek, lamp, plotů, budek, zastávek až po svodidla a klidně i silné stromy. Destrukce vypadá moc pěkně, snad jen škoda, že demolice benzínek zůstanou bez výbuchu. Nicméně tradičně vám od dob Burnoutu průjezd čerpačkou opraví kosmetické poškození a doplní nitro. Celý příběh Need for Speed Unbound jsem dokončil asi za 16 hodin a co jsem koukal, ti nejrychlejší ho stihli za 14, ti pomalejší za 18. Ale to není všechno. V rámci volné jízdy je mapa samozřejmě poseta různorodým sběratelským povyražením. Drobností jsou časově omezené výzvy, které vám napovídají, čemu byste se při projížďce mohli věnovat, protože s nastávající nocí se vynulují. Zajímavější je čtvero aktivit porůznu rozmístěných do kraje. Najdete tu 35 driftovacích zón, v nichž máte za úkol překonání určitého bodového skóre za smykování. Velkých skoků je 45, k tomu 30 + 50 rychlostních radarů.

V prvním případě musíte překonat předepsanou průměrnou rychlost mezi dvojicí radarů, v tom druhém stačí překonat limit u kamery jediné. Pokud vám to nebude stačit, ještě stále musíte hledat a přejíždět 100 nafukovacích postaviček medvědů, projet 80 billboardy (Burnout opět pozdravuje) a objevit 80 kreseb na domech. S tímto se dostáváme typicky na nějakých 25-30 hodin, což je podobná celková herní doba i u minulých dílů Need for Speed. Parádní disciplínou Need for Speed Unbound jsou editory. Nejenže si můžete vcelku podrobně namaskovat, nalíčit a obléci vaši postavičku mužského resp. ženského pohlaví, ale ještě podrobněji si přizpůsobíte a vytuníte vaše automobily. Osvětlení podlahy, klakson, kouřové efekty, samozřejmě barvy, polepy, nové díly kastle či celé bodykity a stovky nových a výkonnějších náhradních dílů – vše je k mání, včetně pohodlného stahování designů od komunity. Jediným omezením je pouze naditost vaší peněženky.

 

 

Možnosti editace jsou vskutku široké a pokud se rádi realizujete, klidně v dílně u vašich kár strávíte dlouhé hodiny. Ostatně jen pro oblečení si autoři licencovali mnoho skutečných značek, namátkou kupř. Fila, Champions, Puma, Vans nebo Versace. A pro módu si jako odborného poradce najali dokonce britskou oděvní firmu Palace Skateboards, jejíž logo doprovází nahrávaní pozic. Vidíte, autoři si dali pozor, aby ve hře měli nejnovější hip hopovou módu, ale třeba na opakovačky úplně zapomněli. Příjemnou fičurkou je volitelná možnost funkce Cross-Play, takže se v multiplayeru mohou poměřovat počítačáři nejen mezi sebou, ale také s konzolisty. Pokud to shrnu, tak Need for Speed Unbound se od svých předchůdců nikam moc neposunul. Je jim zkrátka až moc podobný. Co se posledním dílům povedlo, to se povedlo i zde. A co se jim nepovedlo, to vás bude štvát i v novém titulu. Máme tu předně docela rozlehlý, pohledný a skvěle zničitelný svobodný svět s množstvím vedlejších aktivit.

Stejně jako solidní nabídku automobilů, naprosto parádní tuning a přizpůsobení, různé počasí i denní dobu a úprky před policií. Oproti tomu na PC nastává trápení s technickým stavem a plynulostí hry, startovní pole je velmi střídmé, i Unbound je velkou kopírkou svých předchůdců, online režim je poloprázdný a plytký, načež chybí stíhačky v roli policie. Nemusím se shodovat s vaším názorem, ale pro mě je za poslední dobu nejlepším dílem zmodernizovaný Need for Speed Hot Pursuit z roku 2020. Vypadá náramně, skvěle se ovládá a hraje, a je to v protipólu hraní za závodníky i policisty takřka takový Need for Speed, jaký bych si představoval! Ani ten otevřený svět mu nechybí. Need for Speed Unbound je ve světle svých předchůdců lepší hra hlavně díky těm mocným editorům. V rámci své značky asi žádnou velkou revoluci nezpůsobí, ostatně je to stále takřka ten samý Need for Speed jako oba minulé. Nicméně nová hra je hráči i kritiky vesměs přijímána pozitivněji než dřívější díly.

Řekl bych že nový Unbound neurazí, ale ani nenadchne. Pro fandy barevných bund, tenisek, neonů, oslnivých efektů, tuningu a hip hopové muziky bude Unbound dobrým společníkem, ale nějak si neumím představit, proč mu dát přednost kupř. před jednou z posledních Forz Horizon, kterým nesahá ani po kotníky. Jak tradičnější Hot Pursuit, tak i Forza Horizon 5 jsou navíc o dost levnější a lépe odladěné hry, pročež oficiální startovní cena Unboundu 70 EUR je doslova šílená! Tuto cenu si neobhájí ani náhodou, kor za ten špatný technický stav, kvůli němuž jsem jeden bodík strhnul. Sice se dá legální PC EA App/Steam klíč sehnat zhruba od 15 stovek, ale jedinou smysluplnou cestu mi dává předplatné EA Play, případně Microsoft Game Pass, v jejichž rámci máte Unbound zadarmo.

 

 

Hodnocení GamesBlogu: 6/10