Každým dnem vyjde PS2 mutace původního GTA z konzole PSP, tudíž jsem i já měl o něco dříve možnost zahrát si plnou verzi dalšího dílu nekonečné skládanky jménem GTA. Docela zajímavě působí úplně nový příběh, kdy překvapivě nehrajete v kůži nějakého kovaného nekalého živlu, nýbrž v roli úplně normálního a poctivého vojáka tmavé pleti, který se nechal naverbovat do U.S. Army.

A to hnedle ze dvou důvodů. Za prvé potřebuje sehnat peníze na léčbu svého bratra, který trpí těžkým astmatem a za druhé chce také zaopatřit svoji starou matku, z čehož je vidět, že Vincova rodina nemá moc mělko do kapsy (ano, hlavní hrdina má jméno Vinc). Jelikož je Vinc nejen docela inteligentní týpek řešící problémy silou až na posledním místě, ale přirozeně je také solidně namakaný, bylo logické, že se přihlásil do rekrutačního střediska.

Jenže co čert a ženská nechtěli, přímý nadřízený Vince je totálně vymaštěný seržant, jehož jedinými choutkami jsou drogy a tvrdé porno. Vinc mu slouží drobnými závozy a nechá se bohužel přesvědčit, aby smočil prsty i v přechovávání drog, tedy jen marihuany. Nicméně na jeho obhajobu musím potvrdit, že drogy nejsou jeho, nebere je a všechno dělá jen pro toho prašivého poddůstojníka, protože si alespoň vydělá nějakou tu korunu bokem.

Když ho serža pošle pro jednu děvku, zatímco sleduje v pornu ženskou, jak to dělá s roztodivnou zvířenou na své farmě (bohužel není nic vidět, jen se ozývá hekání, chrochtání a ržání), u brány základny chytne Vince s babou velící důstojník a obviní ho z držení lehkých drog a napomáhání prostituci. Samozřejmě je bez debat okamžitě degradován a propuštěn. Naštěstí Vincovi do začátku pomůže jeden "hodný" překupník zbraní ze seržantových předešlých úkolů, takže Vinc má do začátku docela útulnou garsonku na břehu řeky. Výše uvedené jasně naznačuje přístupnost, takže pod osmnáct let rodičovský rating asi neklesne.

Po vyhazovu pak už vlastně všechno známé znovu začíná, Vinc začne kvůli penězům pro svoji rodinu postupně budovat své zločinecké impérium, po hříchu naprosto stejně, jako je tomu v minulých dílech. Pro znalce série se vlastně prakticky nic převratného nezměnilo, vše je přímo v duchu předešlého dílu Liberty City Stories, taktéž portovaného z PSP.

Město odpovídá rozlohou známému Vice City, i když některé oblasti jsou upravené, nebo nové. Částečně inovovaný je i strojový park, kde naleznete opět širokou škálu vozidel se známými jmény, od motocyklů, přes vozy, až po lodě a čluny. U některých vozidel je na první pohled vidět jasná inspirace skutečnými předlohami, poznal jsem např. staré Mercedesy, pětková BMW, nebo policejní Harleye. Vozový park je zkrátka příjemně rozmanitý a pěkně se řídí, čemuž napomáhá opět solidní nabídka rádií s mnoha licencovanými songy éry osmdesátých let, ve které se hra odehrává.

Proto nemá hrdina mobil, ale tradiční pager, na který dostává informace a další zakázky. Nyní Vinc umí i plavat, přičemž na výběr je vždy čtveřice kamer z různým oddálením, takže není problém nahlížet na zdejší stále se měnící svět těma správnýma očima. Trošku divně působí, když přijedete v dešti na místo úkolu (značí světelný válec) a spustí se in-game video sekvence natočená za krásného počasí. Další výtku si zaslouží celé grafické provedení, když na první pohled patří do škatulky obrazové dokonalosti nějaké tři až čtyři roky zpátky. Doporučuji vypnout efekt rozmazání (trails) v menu hry, protože s ním je obraz naprosto přebarvený, rozplizlý a neostrý. Jinak se na to po chvíli dá i koukat, oproti PSP verzi se kromě větší dohlednosti a menšího doskakování prostředí prakticky nic jiného nezměnilo. Alespoň lze obraz vycentrovat a nechybí podpora formátu 16:9.

Zvuková stránka věci se ale povedla na jedničku, dabing je tradičně výborný a nyní se mě velmi líbí hudba z osmdesátých let, kterou mám tak rád. Namátkou jsem slyšel Foreigner, Scorpions, nebo Roxy Music. Dobrý přehled všech skladeb je uveden třeba zde. Rádia hrají naprosto čistě, hudební stopy jsou evidentně i u starých písniček digitálně zremasterované. Škoda, že chybí prostorový zvuk, nabízí se jen klasické stereo. Ovládání a pohyb postavy je zcela poplatný minulému dílu, zde se nic ani měnit nemuselo.

Zabavené zbraně (např. při chycení policisty) si před stanicí můžete koupit ihned zpět, ale za hodně tučný obnos. Taktéž se nabízí i taxík, který vás dopraví zpět před místo zadání posledního nesplněného úkolu, z čehož plyne naprosto lineární a postupné řešení misí. V doupěti se také nabízí změna oblečení hlavní postavy a přirozeně také ukládání hry, která vlastně tradičně nemá vůbec žádné hlavní menu. V pauze si můžete zkontrolovat svoji pozici na jednoduché mapě, která supluje hezčí papírovou verzi a nabízí se i velmi podrobné statistiky všeho konání.

Multiplayer v jakékoli formě zcela chybí, nicméně titulky naštěstí nikoli a všechny rozhovory se ukládají do rolujícího přehledu, takže ani hráči se základní znalostí angličtiny by neměli mít s překladem větší potíže. Vice City Stories pro PS2 je tak opět velmi dobře hratelným kouskem, ale po druhé servírovaný titul původně z PSP s minimem inovací mi spíše zavání laciným trikem na vydělávání peněz, než plnohodnotným herním titulem. Nicméně za cenu, která by neměla překročit osm stovek se dá nad ledasčím přimhouřit očko, ne?

Oficiální www stránka hry je zde.