Recenze Blood Rage

Vydavatelství REXhry na náš trh toto léto dovezlo a lokalizovalo parádní vikingskou akční deskovou hru Blood Rage (Krvavá Zuřivost). Stojí za ní velezkušený deskoherní designér Eric M. Lang, jenž má za sebou takové zářezy, jako jsou XCOM: Desková hra, stolní adaptace mlátičky Bloodborne původně z PlayStation 4 či karetní Hra o trůny. Originální anglická verze je poměrně nová hra, protože ji v minulém roce vydalo americké vydavatelství CoolMiniOrNot a letos ji pak dovezly právě REXhry. Koncept bitev a soupeření vikingských klanů o nejlepší místa v posmrtném ráji Valhalle je ovšem starý již asi 9 let.

První pokus Erica Langa z roku 2007 se ještě jmenoval Mitgard, vydali jej v Z-Man Games a i když jsou si obě hry velmi blízké (Blood Rage je vlastně podstatně vylepšená a mnohem výpravnější verze Midgardu), tak je mezi nimi značný výtvarný rozdíl. CoolMiniOrNot jsou doslova posedlí Kickstarterem a tak ani Blood Rage nemohl tamtéž v nabídce chybět, když uspěl a získal na rozjezd solidních 900 tisíc dolarů. Jejím úspěchem je také nominace a doporučení jako hry pro náročnější hráče v rámci letošních německých cen Spiel des Jahres 2016. Na portálu BoardGamesGeek je navíc na parádním 16. místě z těch tisíců her, jež web představuje, což je celkem dobrý ukazatel výtečných kvalit hry.

Nuže dost bylo povšechného tlachání, pojďme si raději Blood Rage pořádně představit! Hra je docela pěkný macek, žádná malá ani nízká krabice, protože ukrývá desítky skvěle provedených plastových miniatur vikingských bojovníků, ale také několik hrůzostrašlivých netvorů (božských bytostí), které spřízněným vikingským klanům sesílají sami severští bohové. Právě celkový počet 49 figurek stojí za jednou z mála výtek na adresu Blood Rage, jíž je dosti vysoká cena atakující dva tisíce korun. Což je mimochodem mnohem výše, než v případě špičkových AAA her pro konzole a počítače, které jsou pro vývoj, lidské zdroje i finance naprosto neporovnatelné s vývojem jakékoli deskové hry. Ale budiž, dnes se platí hlavně za nápad a práva, ale nemůžu si pomoci, že chtít za deskovou hru “dva kůly” je prostě moc.

Základní informace:

Herní materiál:

• 1 barevný a rozkládací herní plán ostrova Yggdrasilu
• 1 deska věků pro přehled o kolech hry
• 1 deska Valhally pro umístění mrtvých figurek
• 4 desky klanů (1 pro každého hráče)
• 34 červených karet bitev
• 34 zelených karet úkolů
• 34 černých karet posílení
• 1 malý žeton ságy (ukazuje fázi kola)
• 1 malý žeton zkázy (ukazuje budoucí zničený kraj)
• 1 žeton rohu prvního hráče
• 9 žetonů plenění v krajích
• 8 kulatých žetonů konce světa Ragnaröku
• 16 označovacích žetonů klanů (4 pro každý klan/hráče)
• 4 plastové ukazatele slávy s lebkou (1 pro každého hráče)
• 10 plastových figurek Vlčího klanu (1 drakkar, 1 vůdce, 2 x 4 válečníci)
• 10 plastových figurek Medvědího klanu (1 drakkar, 1 vůdce, 2 x 4 válečníci)
• 10 plastových figurek Hadího klanu (1 drakkar, 1 vůdce, 2 x 4 válečníci)
• 10 plastových figurek Havraního klanu (1 drakkar, 1 vůdce, 2 x 4 válečníci)
• 44 malých barevných plastových podstavců (11 pro každý klan)
• 8 velkých barevných plastových podstavců (2 pro každý klan)
• 9 plastových figurek bytostí (5 malých + 4 velké)
• 1 barevný obrázkový český manuál s 24 stránkami

Vikingové proti sobě

Každý hráč představuje jeden ze čtyř vikingských klanů (žlutý hadí, červený vlčí, modrý havraní a hnědý medvědí), jenž má na začátku hry k dispozici 8 řadových bojovníků, jednoho vůdce a k tomu jeden drakkar (loď). Všechno jako krásné plastové miniatury. I když má každý klan odlišné figurky (jeden z klanů je například čistě ženský), pro lepší odlišení má hra v zásobě 52 malých a velkých barevných podstavců, kterými se označí všechny figurky a tak jsou na herním plánu krásně odlišené. Podstavce před první hrou nacvaknete na spodky figurek a pro další hraní už je tam necháte – pro uložení se nemusí sundávat. Všechny klany jsou jinak naprosto rovnocenné, jejich zasvěcení zvířeti a různá barva slouží pouze pro odlišení, jinak je úplně jedno, jaký klan si zvolíte.

Krásný a velký herní plán představuje severský ostrov Devíti krajů kolem posvátného stromu Yggdrasilu, který je na obvodu rozdělen do tří oblastí: Manheimu, Álfheimu a Jötunheimu. V každém vnějším kraji je tři až pět vesnic, do nichž se umisťují figurky, přičemž v každé vesnici vždy může být jen jedna figurka (kruh kolem každé vesničky odpovídá průměru kruhového podstavce malých fugurek). Kolem ostrova jsou ještě 4 fjordy, do nichž se zase umisťuje drakkar. Krajina vlastně čerpá ze severské mytologie, však celou hru protíná hlavní linka konce světa Ragnaröku, jenž postupně jako nicota zachvacuje jednotlivé kraje během pouhých tří kol celé hry. A každý klan chce za tu krátkou dobu do úplného konce světa dojít nejvyšší slávy za plenění nebohých vesnic, plnění úkolů od bohů a za vyhrané bitvy s ostatními klany. Protože v boji slavně umřít a dostat se do Valhally není potupa, ale čest!

Blood Rage je totiž unikátní v tom, že jakkoli je hra silně konfliktní a mezi hráči velice interaktivní, můžete se svými bojovníky dostávat v bitvách totálně na prdel, ale to vůbec nevadí, protože i za porážky může čekat velká odměna. Proto při ní vůbec nebrblají takoví hráči, kteří jinak nemají rádi konflikty a napadání od ostatních. Tady jim to vadit vůbec nebude. Jak jsem předeslal, díky těm třem kolům celé rundy je Blood Rage vcelku rychlá a svižná hra, po naučení v pohodě dohraná ve čtyřech hráčích do hodinky, nejvýše hoďky a půl. Ani příprava nezabere moc času, to spíše sklízení, kdy je potřeba rozdělit figurky do správných slídových formiček, což je bez popsání kolonek fixkou na cédéčka pěkný opruz. Druhou možností je vnitřní bedýnky na figurky vyndat a miniatury prostě rozházet do pytlíčků. Každopádně za tu vysokou cenu je úprava vnitřku krabice nedomyšlená, protože se např. vůbec nepočítá s místem pro všechny žetony a zbývající podstavečky. A jak jsem říkal, rozdělení figurek zpátky do formiček je bez uživatelského popsání zdlouhavé, protože není dobře rozpoznatelné, kam které figury patří.

Příprava na hru

Na začátku partie každý hráč vyfasuje svoji přehledovou desku klanu, kde si uvádí své statistiky a samozřejmě armádu svých 10 figurek. Každý klan má 3 základní vlastnosti, které si po vzoru RPG her může během další hry vylepšovat. Tou nejdůležitější je Zuřivost, s níž všichni začínají na hodnotě 6, ale zvýšit lze až na dvojnásobek. Zuřivost vašich bojovníků je zde jako platidlo. Veškeré akce, pokud nejsou zdarma, se platí odečítáním zuřivosti z velké červené stupnice na středu desky klanu, takže čím více máte zuřivosti, tím v jednom kole uděláte více akcí a máte prostě více možností, co hrát.

Druhou vlastností je Věhlas, čili počet bodů slávy, které si přičítáte za vítězné bitvy. Začíná se na 3 za každou vítěznou bitvu, ale konečná je až 8 bodů. Klan, který má na konci partie nejvíce bodů slávy značených na stupnici kolem herního plánu, vyhrává celou hru. Poslední vylepšovatelnou vlastností klanu je Chrabrost. Ta v každém okamžiku stanoví, kolik můžete mít na herním plánu celkem svých figurek. Sice máte v zásobě armádu 10 miniatur, ale když je malá chrabrost, nemůžete nasadit na plán všechny své figurky. Ostatně většinou na to nemáte ani dostatek zuřivosti, kterou se za nasazení většiny figurek platí. V prvním kole máte limit pouze 4 figur na herním plánu, maximum je pak celá vaše armáda 10 figurek.

Vylepšování všech tří schopností je velmi důležité, protože hlavně zuřivost a chrabrost vám poskytne v dalším kole mnohem více možností, ale vylepšení každé statistiky na čtvrté a další stupínky na konci hry automaticky dodá dalších 10 nebo 20 bodů slávy, což je počet, který je mnohdy klíčový pro vedení či ztrátu v závěrečném bodování. Hra tedy probíhá během tří kol (věků), ovšem každé kolo se skládá ze šesti jednoduchých fází. Nejdříve se rozdá všem klanům po 8 náhodných kartičkách. Ty jsou zde tří druhů. Červené bitevní se používají výhradně v bitvách mezi hráči a většinou zvýši porovnávanou sílu figurek.

Zelené karty Úkolů jsou asi těmi nejdůležitějšími. Většinou se točí okolo ovládnutí nějakého kraje (figurky v kraji s nejvyšší silou) a dávají jednak velmi vysoké body slávy za splnění, ale také zlepšení jakékoli jedné vlastnosti klanu, takže za jeden splněný úkol máte hned dvojí odměnu. Jejich sesílání navíc nestojí nic a za nesplněné není ani žádný postih, takže jsou tyto kartičky snad až moc silné a každý hráč je většinou usilovně sbírá. Nakonec tu jsou černé karty Posílení, což jsou dary od bohů, které vám vylepší schopnosti celého klanu (třeba sílu obyčejných bojovníků z 1 na 2), vůdce, lodi či dodají jednoho z božských netvorů jako další figurku do vaší armády.

Z těch 8 karet si hráči vždy jednu vyberou a balíček pošlou dále, podobně jako v deskové hře 7 Divů světa, která je na schématu posílání kartiček celá postavená. Když mají hráči v ruce 6 karet, tato první fáze Darů bohů končí a jde se na druhou Akční, kde je nejvíce legrace!

Kamera, akce!

Počínaje prvním hráčem každý ve svém tahu vybere a odehraje jednu z pěti možných akcí, které jsou navíc přehledně popsány vespod každé desky klanu. Opět nic složitého. Dokud mají hráči volnou zuřivost, střídají se po jedné akci tak dlouho, dokud si všechno nevyčerpají, případně pokud se všechny kraje nevyplení, což je jedna z těch pěti akcí. Nejdříve ovšem musíte mít na plánu nějaké figurky, tedy rozmístěné vaše jednotky. Na to slouží první a zpočátku velmi protěžovaná akce Nájezd. Díky ní můžete ze své zásoby umístit jednu vybranou figurku na políčko vesnice v nějakém vnějším kraji, nebo zakotvit drakkar v jednom z fjordů. Přitom musíte zaplatit tolik zuřivosti (odečíst si ji na ukazateli na desce klanu), kolik je síla dané figurky. U osmi obyčejných bojovníků je to 1, loď je silnější za 2 síly a nejsilnější jsou vůdci (každý klan má jen jediného), kteří mají sílu 3, ale jako jediné figury jejich umístění nic nestojí. Do středu plánu ke kraji stromu Yggdrasilu se nelze akcí Nájezd dostat, protože tam nejsou žádné vesnice, na něž se figurky musí umístit.

Místo toho můžete použít druhou akci Pohybu, kdy všechny své figurky z jednoho kraje můžete umístit do jakéhokoli jiného i nesousedícího. A stojí to jen 1 zuřivost celkově. Docela laciné, navíc se tím dají rychle přesouvat figurky v rámci celého ostrova.

Třetí akcí je Posílení, tedy vyložení a umístění černé karty Posílení na vaši desku klanu. Díky těmto kartám můžete mimo jiných zhmotnit a provést nájezd s božskými netvory, tedy dalšími a silnějšími figurkami, jež rozšíří řady vaší armády. Ale posilující karty jsou zpravidla již dost drahé, protože se jejich umístění (od té doby pak platí celý zbytek hry, pokud je nenahradí jiná karta) opět platí zuřivostí podle síly té které karty. Některé kartičky nestojí nic, ale ty nejsilnější (třeba ty největší miniatury netvorů) klidně i 4 zuřivosti, což je na začátku mnohdy polovina celého množství zuřivosti, které máte v kole k dispozici. Černých posilovacích karet ale můžete mít na své desce klanu vyložených až 8, takže mohou být v dalším průběhu hry velmi užitečné.

Další čtvrtá akce Úkolu je velice podobná té předešlé, Prostě si vyberete z ruky jednu zelenou kartičku úkolu a umístíte ji taktéž na svou desku klanu, čímž máte úkol aktivní a snažíte se jej splnit. Úkolů přitom můžete mít aktivních kolik jen chcete, přičemž na konci každého kola se musí splnit (tedy nikoli až na konci hry). A to může být malý problém, protože dost často se vám např. na kraj, který potřebujete ovládnout, nasáčkují ostatní figurky a vy tam majoritu v síle rázem nemáte. Pak to musí rozsoudit až bitva, na níž přijde řada v poslední páté akci Plenění. Plenit můžete každý kraj, kde máte alespoň jednu svoji figurku. Když vyhlásíte plenění, což je vlastně nehorázně násilné řádění vašich bojovníků v jednom kraji a pobíjení všeho živého, na volná místa vesniček v pleněném kraji, kde ještě nikdo z klanů nestojí, mohou do bitevní vřavy přispěchat i ostatní hráči se svými dalšími figurkami, pokud je mají v sousedních krajích.

Chci plenit a zabíjet a mordovat a…

Hráč vlevo od plenitele se jako první na řadě rozhodne, zdali umístí do bitvy také svojí jednu další figurku, pak další hráč vlevo a tak dále, dokud jsou v okolí volné figurky a dokud jsou hlavně volná políčka vesnic v pleněném kraji, protože figurky lze umísťovat pouze na vesnice. Výjimkou je prostřední kraj Yggdrasil, kde žádné vesničky nejsou, proto v něm může být figurek neomezeně. A proč vlastně plenit? Každý kraj má k dispozici jeden žeton plenění, který úspěšnému pleniteli vylepší jednu z jeho tří vlastností klanu (zuřivost, věhlas nebo chrabrost) a pokud hráč vyhraje bitvu (v kraji, kde plení, není sám), může si přičíst tolik bodů slávy, kolik má hodnotu svého věhlasu.

Když se někdo rozhodne plenit, tak výtečnou vlastností hry je, že ostatní hráči se mohou bitvy zúčastnit zcela zdarma i mimo svůj tah. Jakmile je v jednom kraji více klanů, tak při plenění jednoho z nich je prostě bitka a hotovo! I ty další figurky z okolních krajů se mohou bitvy zúčastnit zcela zdarma bez žádné zaplacené zuřivosti. Jinou věcí ale je, že všechny poražené figurky okamžitě umírají a jsou odebrány z herního plánu na desku posmrtného života ve Valhalle, takže o ně hráči ve zbytku kola přijdou. Na konci kola se ale figury z Valhally vrátí hráčům zase zpět do zásoby a v dalším kole jsou oživení nebožtíci opět k dispozici.

Hurá do bitvy!

Když je tedy v kraji více klanů a někdo chce plenit, dochází k nejzajímavější části hry, epickým a krvavým bitvám krvelačných a zuřivých Vikingů! Odtud asi název hry… Každá z bojujících stran může vyložit jednu jedinou kartu (na to se hodí červené bitevní karty s bonusovou sílou), přičemž síla karty se přičítá k celkové síle bojovníků klanu v kraji. Nu a pak se sečtou síly všech figurek každého bojujícího klanu + kartička a vzájemně porovnají. Klan, který má sílu největší, vyhrává bitvu, kartu musí odhodit a figurky mu na plánu zůstanou. Poražení o vyložené karty nepřijdou, ale o všechny své bojovníky v kraji ano. Vítěz si tak přičte body slávy na počitadle kolem herního plánu a pokud je to zároveň i plenitel, tak kraj vyplení a zvýší si jednu svojí statistiku na desce klanu. Pokud plenitel prohrál, kraj zůstává nevypleněný.

O Yggdrasil líté boje nastanou

Když ale mají hráči sílu stejnou, dochází k remíze, kdy vlastně prohrávají oba, kraj zůstává nevypleněný a oba přijdou o všechny své figurky! Zvláště na prostředním kraji u Yggdrasilu, kde může být neomezeně figurek, dochází k obrovským a doslova epickým bitvám obřích armád třeba desítky a více figurek (jeden hráč tam má 4, druhý třeba 3 a třetí také 3 figury), protože jako jediný kraj úspěšnému pleniteli zvýší o jedna rovnou všechny tři statistiky klanu! A to je velmi silný kalibr, nechat to někomu zadarmo!

Po skončení druhé fáze Akce už je zbytek kola poklidnější a rychlejší. Hráči až na jednu kartu musí zahodit všechny své karty v ruce (ty vyložené na plánu v rámci akce Posílení zůstávají dál ve hře), protože na začátku dalšího kola si stejně zase vybírají z nového a silnějšího balíčku. Pak se vyhodnotí splněné úkoly, které jsou vyložené na deskách klanů a nadchází konec světa Ragnarök, kdy jeden z krajů zachvátí strašlivé katastrofy, kdy všechny figurky v tomto kraji umírají a odchází do Valhally. Což je někdy velmi vítané, protože určité karty úkolů či posílení dávají třeba body slávy za každou figurku zničenou Ragnarökem nebo navrácenou z Valhally. Takže i umírání jen tak tu může být, a často i je, jedním ze směrů jak hrát. Nakonec se tedy všechny figurky vrátí hráčům z desky Valhally a fází Darů bohů začíná vybíráním karet další kolo do celkového počtu tří.

Blood Rage sice na první pohled do krabice evokuje složitou bojovou hru, ale opak je pravdou. Má krásně polopaticky vysvětlená pravidla bez chyb na 11 stránek (celý manuál má stran 24, český si stáhněte zde), jež jsou docela jednoduchá a lehce zapamatovatelná. Snad až na ten omezený počet figurek na herním plánu, na ten se často zapomíná a hráči pak mají na plánu více miniatur, než jim povoluje jejich hodnota chrabrosti. Hra má pouhá tři kola s pěti fázemi a stejný počet pěti akcí – nikdo tu netápe a hra rychle odsýpá. Hlavně je skvělé, že i stále porážený klan může klidně celou hru vyhrát, protože bitvy jsou zde parádně zábavné, ani je nemusíte vyhrávat. Hra je rychle rozložená, herní partie netrvají dlouho a materiál včetně přenádherných figurek je bohatý a výpravný. Pouze desky klanů, deska kol (věků) a Valhally jsou možná až zbytečně tenké, dovedl bych si představit silnější a tvrdší karton.

Shrnutí:

Blood Rage považuji minimálně za nejlepší hru, kterou jsem letos hrál a v mé sbírce jí patří první místo. Kritizovat se na ní totiž dá jen minimum hnidopyšských věcí. Samozřejmě, je velmi drahá, insert uvnitř bedýnky nedokáže všechno pojmout a vracet figurky do svých pelíšků je utrpení. Herní desky kolem herního plánu jsou z moc tenkého papíru, karty úkolů extrémně silné, ale to jsou všechno mouchy mimo vlastní hratelnost, která je zde úplně boží. Hra je správně konfliktní, hráči se pěkně štvou, jak si navzájem lezou při plenění a plnění úkolů v krajích do zelí, ale přitom možností, na co se zaměřit, je mnoho. Někdo jde cestou nekompromisního plnění úkolů, jiný zase chce vyhrát každou bitvou, zatímco další se nechá jako stádo ovcí stále a stále porážet a zabíjet, protože i tato cesta mu díky kartičkám boha Lokiho přinese úspěch.

Hodnocení GamesBlogu: 9/10