Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

sherlock holmes banner

 

Kdo by neznal slavného Sherlocka Holmese, britského detektiva vybraných způsobů a literární postavy irského spisovatele sira Artura Conana Doyla (1859-1930). Spolu s Belgičanem Herculem Poirotem z pera Agathy Christie (1890-1976) se bezesporu jedná o dvě nejznámější a nejslavnější soukromá očka historie zločinu. Sherlock Holmes se jako hlavní postava v Doylově díle objevil ve čtyřech velkých románech a v šestapadesáti kratších povídkách. Vůbec poprvé se Sherlock Holmes ve videohře ukázal v roce 1976, a to v podobě minihry v rámci kompilace jednoduchých hříček jménem Enigma-1 pro mikropočítače MITS Altair 8800, SWTPC 6800 a Tandy TRS-80. Od té doby vychází nějaký titul se Sherlockem průměrně skoro každým rokem, však jen za poslední dekádu takovýchto her na počítače, konzole a mobily vyšlo více než dvě desítky s tím, že Sherlock Holmes Chapter One je tou poslední.

Ukrajinské studio Frogwares bylo francouzskými vývojáři založeno v roce 2000 v Kyjevě. Ti tehdy využili investičních pobídek ukrajinské vlády. Nyní ve Frogwares pracuje skoro stovka pracovníků nejen na Ukrajině, ale také v další pobočce v Dublinu. Tento plně nezávislý videoherní podnik vlastně pro Sherlocka Holmese celý vznikl, protože již dávno před založením firmy měli autoři v hlavách koncept na logickou 3D adventuru z pohledu první osoby s postavou tohoto slavného detektiva. Tato první hra studia jménem Sherlock Holmes: The Mystery of the Mummy vyšla již v roce 2002 na Nintendo DS a PC. Od té doby Frogwares vyrobili a vydali již třináct her své řady Sherlock Holmes. Sem tam si sice odskočí do jiných světů, jako naposledy přede dvěma lety do mýtu Cthulhu J. P. Lovecrafta v titulu The Sinking City, nicméně i přesto je řada se Sherlockem jejich hlavním proudem.

 

  • Platforma: PC (hráno), PS4/5, X1/XSX
  • Datum vydání: 16. 11. 2021
  • Výrobce: Frogwares (Ukrajina)
  • Vydavatel: Frogwares (Ukrajina)
  • Žánr: akční 3D adventura v otevřeném světě z pohledu 3. osoby
  • Česká lokalizace: ano (titulky)
  • Multiplayer: ne
  • Dat ke stažení: 28 GB (PC)
  • Herní doba: 30-40 hodin
  • Přístupnost: 16+
  • Prodejní verze: digitální (PC Epic/GOG/Steam) / krabicová (jen konzole)
  • Cena: od 1099,- (Epic)

 

Sherlock Holmes Chapter One jako studnice zkušeností

Sherlock Holmes Chapter One pak ztělesňuje veškeré nasbírané zkušenosti Frogwares v žánru detektivních adventur za posledních skoro dvacet let, což jinými slovy znamená, že je to doposud nejvýpravnější, největší a podle mne také nejlepší díl jejich řady Sherlock Holmes. Opět to je detektivní adventura z pohledu třetí osoby, nyní ale vůbec poprvé se samostatnými akčními střeleckými vsuvkami a v rozsáhlém, svobodném a otevřeném světě. Oproti všem ostatním dílům je Sherlock Holmes Chapter One vložen zpátky na začátek, kdy je budoucí slavný vyšetřovatel teprve jednadvacetiletý holobrádek. Příběh Chapter One se odehrává v roce 1880, což ovšem k literární předloze nesedí. Podle Doyla se knižní Sherlock narodil v roce 1854, takže by mu mělo být správně o pět roků více.

Ale to jen nepodstatný detail, navíc se autoři již od začátku Sherlokovic řady knižní předlohy nijak pevně nedrží. Známou postavičku si licencují pro své vlastní  a nové příběhy, když tak jemně inspirované nějakou původní povídkou. Děj je tentokráte umístěn na smyšlený ostrov ve Středozemním moři, umístěný někam mezi Maltu a pevninské Řecko. Jeho jméno je Cordona a jedná se o největší mapu jakou kdy Frogwares vymodelovali. Po vyřešení úvodního případu Ghosts of the Past v ostrovním hotelu Il Palazzo del Lusso se můžete zcela svobodně vydat po celém rozlehlém ostrově jak je ctěná libost. A právě prostředí je naprostým mistrovským dílem celé hry a kromě skvělého a zajímavého příběhu vrcholem Sherlock Holmes Chapter One.

 

 

Nejenže vypadá úžasně, nabízí proměnlivou denní dobu (počasí ale již nikoli), ale je logicky členěno do pěti unikátních a odlišných čtvrtí, velmi pečlivě navržených ve spojujícím stylu britského zámořského kolonialismu konce devatenáctého století. Nejstarší východní distrikt Old City obývá turecká menšina, takže ilustruje osmanskou architekturu. Najdete zde např. monumentální otomanskou pevnost, turecké lázně, bazar (tržiště) či karavanserai (turecký zájezdní hostinec pro karavany). Ostatně jeden z velkých případů vás zavede až do nejvznešenější rodiny v Old City, přičemž jej budete muset vyřešit velmi delikátně! To Britové se v roli okupantů soustřeďují v centru ostrova ve čtvrti Scaladio, kde najdete kupř. křesťanské katedrály, banky a luxusní hotely včetně Il Palazzo del Lusso, v němž celé dobrodružství začíná.

Na jihu se rozkládá taktéž koloniálně zdobná a bohatá „dovolenková” čtvrť Grand Saray, kde mají své výstavní domy bohatí turisté a dočasní návštěvníci. Daleko chudší a začouzenější jsou pak dvě industriální a chudinské oblasti západně ostrova. Silverton tvoří továrny, manufaktury a skladiště protkané železnicí a přístavy, zatímco v Miner’s End živoří extrémně chudí bývalí horníci, kteří přišli o práci při zavření zdejších dolů. Asi nemusím dodávat, že v obou posledních distriktech zločin bují obzvláště výrazně. Velmi se mi líbí, jak autoři skvěle a realisticky vykreslili jednotlivé kultury na ostrově, od nuzných dělníků přes africké uprchlíky (nedávno skončila Britsko-zulská válka v Jižní Africe) a přezíravé Turky až k nafoukaným Britům. Celá hra je graficky velmi povedená, detailní a se znamenitými světelnými efekty sluníčka, měsíce, luceren či světlušek.

 

 

I po několika záplatách se ale stále často extrémně zasekává a snímkování se běžně propadá až k totálnímu cukání. To je určitě největší zápor jinak parádní hry, který si vysvětluji tím, že s plně otevřeným, rozlehlým a živým světem, v němž se nahrávají pouze interiéry, mají tvůrci minimum zkušeností. Malou zajímavostí jsou názvy ulic, které všechny pocházejí z různých povídek se Sherlockem Holmesem. Zdejší svět mi neustále evokoval industriální Londýn z Assassin’s Creed Syndicate, což je myslím pro Sherlock Holmes Chapter One velká pocta, i když je Cordona o dost menším ostrovem.

Zdejší lokace jsou příjemně živé, po ulicích chodí příslušně oblečené obyvatelstvo, kolem hrají potulní muzikanti, v trafikách prodávají poslední číslo místních novin s ohlasem na vaše minulé skutky a po celé krajině mají své krámky a obchody trhovníci s oblečením a bytovým vybavením. Jednou je krásně vidět na vysoké hory na obzoru, jindy zase na starobylé Old City či nedozírné moře. Cordona je tak krásná a fotogenická, až mi přišlo hodně líto, že tu plno funkcí z jiných otevřených světů chybí. Na obloze se vznáší obří vzducholoď, ale pohříchu se do ní nedostanete. Neexistuje tu žádná doprava. Krom pěších nikdy neuvidíte plující loď, vlak ani jedoucí koně či bryčky. V té době sice byl hlavním dopravním prostředkem koník a potah, jenže už se pomalu objevovaly i první parní povozy. Bohužel Cordonu obejdete pouze pěšky, případně pomocí bodů pro rychlé cestování v podobě malého kočáru s vozkou u vozovky.

 

 

Napřed ale musíte do příslušné lokace sami dojít a až pak se vám v ní zpřístupní bod pro okamžitý transport. Obzvláště mne mrzí, že Silverton a zčásti i Miner’s End protkávají koleje, ale žádná funkční železnice tu není. Jak bych se tam rád projel třeba jen obyčejnou ruční drezínou! Malý nedodělek spatříte právě u bryček, kdy autoři nevymodelovali žádné opratě. Koně vždy jen tak stojí před kočáry, které s nimi nejsou nijak spojené. Jak už jsem z mé oblíbené série Assassin’s Creed navyklý a zblblý, dovedl bych si v příběhu představit nějaké ty slavné osobnosti té doby, jakými asasínská sága nikdy neskrblí. V Grand Saray si mohli zaplatit dovolenou třeba Jules Verne, Thomas Edison, Oscar Wild nebo Nikola Tesla. To je jen výběr z největších velikánů té doby konce devatenáctého století. Myslím, že by se některý z nich do kriminálních případů dobře hodil!

Ale přese všechnu tuto mou kritiku musím uznat, že i ve své „střídmosti” oproti jiným otevřeným světům je Cordona jedním z nejpůsobivějších a nejkrásnějších videoherních míst, jaké jsem kdy navštívil! Druhým pilířem po světě je vtahující příběh. Sherlock Holmes Chapter One dokazuje, že stále dnes existují tituly pro jednoho hráče, jaké přinášejí opravdu pořádný, neošizený, zábavný, motivující a napínavý příběh až do úplného (a zde i překvapivého) konce. Opravdu, letos sem si jinou hru neužil tolik, jako Chapter One, přičemž už se mi dlouho nestalo (naposledy snad přede dvěma roky u Disco Elysium (moje recenze a zákulisí vývoje)), že jsem se od hry nemohl odtrhnout a hrál jsem ji několik dnů od rána do večera až do titulků. Mladý Sherlock totiž z Londýna na Cordonu přijíždí, aby se rozloučil u hrobu se svojí zesnulou matkou a došel vnitřního klidu, protože jako malý musel ostrov okamžitě opustit.

 

 

Své rodové sídlo najde již notně sešlé a proto se rozhodne, že mu vrátí jeho dřívější fazónu. Proto jsem prve psal o krámcích a obchodech, v nichž si nakupujete vaše dřívější vybavení, jaké se kdysi rozebralo v aukci po skonu matky a které nyní dřívější majitelé odprodali do bazarů. Jenže Sherlock si z té doby kolem matčiny smrti skoro nic nepamatuje, takže se dá do pátrání, jak to tehdy všechno bylo. Matka totiž byla psychicky nemocná a Sherlock za její smrtí cítí nějaké pikle. Ostatně i mladý detektiv je ve hře vykreslen jako introvert a psychicky minimálně „odlišný” člověk, jaký dokáže i v obyčejné situaci díky genům po rodičích najít to, co normální lidé nikoli. Jeho jediným přítelem je v jeho hlavě smyšlená postava kamaráda Jona, která vás ve hře neustále doprovází a někdy vtipně a jindy trapně glosuje vaše jednání.

Je ale velká škoda, že vám Jon ve vyšetřování nikdy nijak nepomůže. Druhým velkým problémem po cukajícím snímkování je totiž prakticky totální absence nápovědy. Jakmile převezmete případ, tak je jeho vyšetřování velmi podobné tomu z minulých Sherlockových her. Důkladně prošmejdíte místo činu, přičemž ikonky v lokaci vám napoví interaktivní místo. Jindy musíte použít ještě své soustředění, tedy zvláštní pohled, kdy najdete v okolí důkazy, jaké nejsou na první pohled vidět jako např. krvavé stopy nebo odřené zdi. K obrázku, co se stalo, vám dále poslouží prvotní policejní zpráva, výslechy svědků a často se podíváte i do archivů policie, radnice a novin. Následně již máte tolik indicií, že vás hra vyzve k rekonstrukci činu. To se Sherlock začne znovu soustředit a vy ovládáte Jona. Na několika místech v lokaci zločinu se objeví levitující obrazce, jaké indikují důležité situace, jak se asi mohly stát.

 

 

Je to třeba truhlice, v níž se mohl ukrývat vrah, místo na podlaze, kde byl někdo zavražděn, rozbitý stůl jako místo souboje nebo okno, kterým zločinec utekl. U každého takového bodu můžete listovat minimálně dvěma situacemi, jaké mohly nastat. Kupř. volíte ze dvou osob, potenciálních vrahů, kdy zrovna bodají dýkou svoji oběť. Když takto obejdete a vyberete jedny ze situací, tak tím zrekonstruujete časovou posloupnost zločinu. A pozor, není zde pouze jediná správná rekonstrukce! Hra vám nechá naprostou volnost, přičemž vás nepustí do finální fáze rekonstrukce činu a obvinění jen, pokud zvolíte nějakou situaci, jaká by nedávala k těm dalším na scéně logický smysl. Kupř., když do vstupních dveří zvolíte jednu osobu a do časově následné scény zase jinou. Nedávalo by totiž smysl, že do místnosti vstoupí jedna a jediná osoba, načež se pár vteřin na to do skříně schová někdo jiný.

 

Sherlock Holmes Chapter One má čtyři konce

Každý případ tak má v Sherlock Holmes Chapter One několik možných konců, každý se mohl stát trochu jinak a vraždit či krást mohl někdo jiný. Pro ilustraci se při jednom vyšetřování musíte rozhodnout pro jednoho ze tří možných vrahů, přitom na každého máte stejný počet stejně silných důkazů. Po obvinění se dokonce ani nedozvíte, jestli jste odhalili toho správného, protože správní jsou všichni tři. Prostě to tak Sherlock odhalil a tak se to také stalo. Tečka. Za některá rozhodnutí sice dostanete od policie, které jako poradce pomáháte řešit zločiny na ostrově, více peněz a za jiná méně, ale i tvůrci potvrdili, že tu vyloženě špatná dedukce, kdo to udělal, prostě není. Přišlo mi to sice trochu podivné, ale je to tak. Možná škoda, že se na konci každého případu nedozvíte, jak vyšetřovali ostatní hráči, třeba podobně, jak to ukazuje série Life of Strange.

 

 

Jenže pokud se v nějaké fázi zaseknete, což znamená už třeba jen to, že se jednoho svědka zapomenete na něco zeptat, tak se hra skoro zastaví, vy víte, že už jste vyčerpali všechny možnosti pátrání (všechny svědky jste vyslechli, propátrali místo činu, prohledali archivy), ale hra vám nezobrazí ten obrazec nutný pro dokončení vyšetřování, rekonstrukci zločinu a finální obvinění podezřelého. V tu chvíli bych čekal, že se ozve váš imaginární kamarád Jon a třeba poradí, ať si ještě jednou promluvíte s tímto svědkem o tomto důkazu. Ne, hra vám nijak nepomůže a nijak nepostrčí, což je občas velmi mrzuté. Pak nezbývá, než si přečíst návody, podívat se na videa průchodu a z nich dedukovat, na co jsem to safra zapomněl. Toto se mi stalo asi třikrát a vždy to znamenalo desítky minut pátrání, co mi mohlo asi tak uniknout. No, ještě že ta videa celého hraní máme, jinak bych Chapter One snad ani nedohrál, to vám povím.

Polovičatou, nicméně alespoň nějakou praktickou pomůckou, jsou červené ikonky ve vašem vyšetřovacím spise, tedy deníčku, kam si Sherlock poznamenává všechny skutečnosti při svém pátrání. Jsou v něm vzpomínky, místa, předměty doličné, vražedné zbraně, osoby a další, přičemž všechny nové mají nad sebou nějakou ikonku. Podle ní alespoň poznáte, že máte najít nějaké místo, a to prozkoumat, s někým si promluvit, daný předmět použít (kupř. klíč strčit do zámku), poptat se lidí v okolí nebo prohledat archivy. Přehled všech ikonek, co znamenají, najdete v herním manuálu při zapauzované hře. Jakmile jste v koncích, tak se do vyšetřovacího spisu znovu podívejte. Možná tam budete mít ikonku u posledního důkazu, osoby či místa, která vám tak napoví, co dělat, protože jakmile potřebnou činnost provedete, ikony nad důkazy zešednou.

 

 

Mapa se záhy naplní ikonami případů a úkolů

Alespoň, že máte k ruce taktéž velkou mapu celého ostrova s možností připnutí navigačního bodu, pročež se na ní postupně objevují další a další případy související jak s historií Sherlockovic rodiny, tak i celá plejáda drobnějších pátraček, ať už od místní neschopné policie či od lidí a na základě čmuchání novinářů. Celkově hra obsahuje 30 případů, misí a úkolů, přičemž 5 z toho je větších, jaké plníte delší čas a zbytek jsou menší úkoly, některé na slabých několik minut, jiné na pár desítek. Ty velké se vinou celým příběhem, ale ty menší si vybíráte naprosto volně a je plně na vás, čemu se budete zrovna věnovat. Klidně lze pátrat v jednom případu, nechat si ho na později a začít jakýkoli jiný. Vedlejší a nepovinnou činnost, zpestřující klasickou detektivní prácičku, tu obstarává hledání 24 malých truhel s poklady poschovávanými kolem celého ostrova.

Dále ten zmíněný nákup suvenýrů (19 předmětů) a nábytku (22 kusů) do vašeho rodného domu (to se v obchodě objeví na mapě symbol nového zboží) a v neposlední řadě totálně nepovedené akční vsuvky skrze objevení a vymlácení 5 gangsterských doupat. Rozhodnutí do řady Sherlock Holmes premiérově přidat speciální a samostatné střelecké souboje mi přišlo jako naprosto fatální nápad. Normálně v celé hře nenarazíte ani na špetku akce. Jenže občas navštívíte některé lokace s vyšším výskytem zločinců. To se pak hra přepne do speciálního režimu přestřelek, kdy se ocitnete v domě, hale, skladu, dílnách apod. jako v uzamčené aréně, načež na scénu začnou nabíhat hrdlořezové. Vy vytáhnete z pouzdra svoji pistoli a za pobíhání, sprintu, kotoulů a pokleku se snažíte vyhnout střelám nepřátel a postřelit je nejlépe tak, že je omráčíte.

 

 

To absurdní spočívá v tom, že pro citelně vyšší odměnu nesmíte nikoho zabít, ale omráčit a spoutat. Samozřejmě lze protivníky prostě postřílet, ale to nedostanete za splnění úkolu či pátrání skoro žádné peníze a navíc to občas ukončí misi jako nesplněnou. Za přebíhání musíte blíže zacílit, to se vám v prostředí a na těle nepřátel dočasně žlutě označí zničitelné omračující prvky jako parní ventily, světla, zásobníky či rachejtle. Ty musíte rozstřelit poblíž pobudy, načež ten pár okamžiků neví, co se to kolem něj děje. Rychle k němu doběhnete, čímž se spustí otravná tlačítková minihra v omezeném čase, kdy musíte potáhnout páčku a zmáčknout určitou klávesu nebo tlačítko na ovladači. Tím neřáda v opakujících se střihových scénách zpacifikujete a nasadíte mu želízka. Takto máte znehybnit určitý počet nepřátel, teprve pak se režim ukončí a vy pokračujete dále ve volném postupu.

Asi nemusím přesvědčovat, že tyto uměle naroubované přestřelky baví asi tak první dva pokusy, pak naštěstí lze využít volitelné možnosti je zcela přeskakovat. Alespoň že tak! Někdy se ale pacifikaci nevyhnete, to když je protivníkem boss či velké zvíře podsvětí. Tito gauneři mají na sobě dost srandovní brnění jako železné pláty na rukou a na hlavě, jaké musíte napřed všechny odstřelit, až pak vám je dovoleno pobudu tím stejným způsobem omráčit a omezit na svobodě. Nápad s umělými přestřelkami v arénách a s odstřelováním brnění, potažmo omračováním místo likvidace, mi přijde od autorů jako totální úlet a nebetyčná blbost, na jaké zbytečně vypatlali moře času, jenž mohli věnovat třeba dopravě po ostrově. Když už, tak měli do arén nechat normální přestřelky ve stylu takové Mafie s jednoduchým krytím a dovoleným zabitím.

 

 

Sice si díky těmto bitkám může hra říkat akční, ale tyto jsou zcela nejnudnějšími a nejméně povedenými pasážemi celého příběhu, takže jsem je po pár přestřelkách tuze rád přeskakoval. Sherlock také kupodivu neumí plavat, takže jakmile se více smočíte, hra se restartuje do posledního uloženého bodu. Je ale skvělé, že tu nechybí jak automatické ukládání, tak i to ruční. Jakmile ale celou hru dohrajete, tak už se na Cordonu nevrátíte, tudíž vám hra ani neumožní dopátrat a splnit nedokončené nebo nevybrané mise. To jedině musíte znovu načíst nějakou starší uloženou pozici. Sherlock Holmes Chapter One si užijete i díky naprosto profesionálnímu a přesnému českému překladu formou titulků od Petra Ticháčka, který odvedl vskutku skvělou práci! A na konec bych málem přehlédl oproti těm příšerným soubojům další skvělý prvek, a to Sherlockovu zálibu v převlecích.

Některé kostýmy dostanete v průběhu hry, jiné si zakoupíte na tržištích, bazarech a v obchodech, jedny jsou gentlemanské, jiné prosté či hodně ujeté a vtipné. Pointa se skrývá v tom, že pro určité rozhovory potřebujete takové krytí, abyste do zdejší komunity zapadli, protože namyšleným a bohatým britským okupantům přece nikdo nic neprozradí, ne? Když jdete vyslýchat do Old City, tak se doporučuje převlek za osmanského tuláka nebo kupce, někdy se budete tvářit jako policajt a někdy jako dívka. Já rád měnil obleky i jen tak pro zpestření, kdy jsem si podle situace jednou vybral nuzný oděv, jindy zase luxusní kvádro s buřinkou, však si můžete obléknout i kostým piráta s papouškem na rameni a další žertovné kousky!

 

 

I přes ty hovadské akční vsuvky, opravdu mrzutou absenci pořádné nápovědy a velké propady snímkování je nový Sherlock Holmes Chapter One jednou z nejlepších her letošního roku, vrcholným dílem celé série a podle mne jasně nejkvalitnější a nejzábavnější adventurou letoška, jíž zdobí zejména zajímavý a vtahující příběh stejně jako parádní audiovizuální provedení a v sérii rozlehlý, premiérový otevřený svět. Jako AA hra menších produkčních kvalit od středně velkého a nezávislého studia, které ale nejsou moc vidět, je sice relativně drahá, ale na druhou stranu v ní propátráte ani nevíte jak klidně 30-40 hodin, což je typický čas na splnění celé té třicítky případů, úrovní a úkolů s jedním ze čtyř úplných konců. A to je za těch současných jedenáct stovek jistě dobrá nabídka, ne?

 

Hodnocení GamesBlogu: 8/10